Umělec studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově, Ecole des Beaux Arts v Paříži a absolvoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem profesora Vratislava Nechleby. LN, jak se podepisoval na svá díla, patřil mezi ty, kteří vytvořili dílo, jež přerostlo hranice naší země. Jeho tvorba byla mimořádně bohatá – počínaje monumentálními pracemi přes portréty významných osobností naší kultury a konče kresbami, ostatně jeho linka bývala považována za jednu z nejlepších v moderním českém malířství. Naslouchat jeho vyprávění znamenalo plasticky vnímat vývoj evropského výtvarného umění. Poznal totiž celou plejádu českých a světových osobností, za mnohé jmenujme alespoň Salvatora Dalího a Pabla Picassa. LN, známý a ceněný určitě víc v cizině než doma, se prezentoval na nejrůznějších soutěžích a výstavách (např. 1934 poprvé vystavoval jako 14letý student, o rok později na krajské výstavě v Náchodě, 1951 při absolutoriu získal Výroční cenu Akademie výtvarných umění, 1959 měl samostatnou výstavu v pražské Nové síni a tutéž výstavu v rychnovské Orlické galerii, 1963 v pařížské galerii Adler, 1968 samostatnou výstavu aktů v Praze a tentýž rok další samostatnou výstavu v Orlické galerii v Rychnově). S jeho obrazy se setkáme v našich i zahraničních sbírkách.

Portrétoval některé přední představitele našeho veřejného a kulturního života, jeho nástěnné enkaustiky tvořily z roku 1959 výzdobu našeho velvyslanectví v Pekingu (bohužel už tam nejsou) a mnoho jeho obrazů je v majetku ústředních úřadů.

Tento Pan malíř (velké písmeno je na místě z úcty) měl to štěstí, že mohl i v době komunistické totality cestovat především do Francie. Důvod byl jediný – LN byl osobnost. Ostatně velký francouzský malíř Jean Effel o jeho obrazech řekl: „C´ est un très bonne peinture!“ A přece neměl LN v minulém režimu život lehký – po 17 let (1971 až 1988) byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a nesměl vystavovat. Lumíru Nedvídkovi byla roku 2001 věnována reprezentativní výstava padesáti jeho děl, která se konala v románských sálech Strahovského kláštera v Praze.

Třeba nevíte, že jeho pradědečkem byl Josef Kajetán Tyl. Na přiložených snímcích jsou dva Nedvídkovy obrazy s rychnovskými motivy.

Josef Krám