Erik je vitální a vnímavý pětiletý chlapec, který se na první pohled ničím neliší od svých vrstevníků. Snad jen tím, že vypadá o něco starší. Ještě v roce a půl svého života byl vývojově napřed oproti ostatním dětem, ale pak došlo ke zhoršení řeči a celkové komunikace, poruchám spánku atd. Diagnóza? Porucha autistického spektra a ADHD. Erik nemluví, ale rozumí. Neuzavřel se do neprodyšné bubliny vlastního světa, jak se někdy o autistech traduje. Své okolí intenzivně reflektuje, ale prostě po svém.

Přes den chodí Erik do školky. Po zbytek času klade péče o jeho potřeby a bezpečí extrémní nároky na jeho rodiče. Chlapec má navíc dvě starší sestry, kterým se musí maminka s tatínkem rovněž věnovat. A jsou na to všechno sami.

Přesněji řečeno: byli na to sami. Donedávna. Poté se však rozhodli požádat o pomoc Centrum Orion v Dlouhé Vsi a zapojit se do programu zvaného homesharing. O co se jedná? Homesharing je přirozená forma odlehčení rodinám pečujícím o děti s mentálním nebo kombinovaným postižením. Zastřešující organizace (v tomto případě Centrum Orion) propojuje tyto rodiny s tzv. hostiteli – tedy dobrovolníky, kteří dávají k dispozici svůj čas a věnují se handicapovaným dětem, jejichž rodině tak poskytují prostor k odpočinku, načerpání energie, vyřízení nutných záležitostí apod. Tito „náhradní rodiče“ si s dítětem hrají, chodí na procházky, na zmrzku…

Michal a Pavel.
Centrum Orion: Pomoc v nouzi není projev slabosti, ale síly

V pondělí 2. října si připomínáme Den pečujících. Tuto kampaň, za níž stojí organizace Alfa human service, jste možná zaznamenali díky jejímu nepřehlédnutelnému symbolu: pronikavě modrým chrpám. Centrum Orion se k této aktivitě hlásí strukturovaným komplexem pomoci pečujícím rodinám, v němž hraje významnou roli právě homesharing.

Ilustrační foto.Ilustrační foto.Zdroj: archiv Centra Orion

Člověk, který se rozhodne zapojit do homesharingu jako hostitel, rozhodně nemusí mít strach, že by něco nezvládl. Od začátku má k dispozici plnou podporu zastřešující organizace, která ho nejprve důkladně proškolí a poté provází při párování s pečující rodinou i během následného adaptačního procesu a samotného homesharingu. Frekvence i rozsah jeho pomoci jsou nastaveny v souladu s možnostmi tak, aby se nemusel obávat žádného diskomfortu (zpravidla to bývají cca 3 hodiny jednou za 2 týdny).

„Ten človíček vám může dát strašně moc,“ říkají hostitelé malého Erika, mladí manželé se dvěma syny přibližně v jeho věku. „Kdyby se nás někdo ptal, jestli bychom do toho šli znova, tak určitě ano.“

Erik získal druhé rodinné zázemí: svědomité „náhradní“ rodiče a dva skvělé parťáky, s nimiž se učí nové dovednosti – samozřejmě pod odborným vedením zastřešující organizace, která drží nad celým procesem ochrannou ruku.

Z adaptačního kurzu.
Studenti Střední školy-Podorlického vzdělávacího centra si užili adaptační kurz

A co získávají Erikovi rodiče?

„Ten volný čas získaný díky homesharingu si skutečně užívají,“ konstatuje speciální pedagožka Ivana Pechancová, adaptační pracovnice Centra Orion. „Maminka úplně zkrásněla, má nový účes, maluje se, a když o něčem jednáme, tak jdeme do restaurace. Naděje dokáže veliká kouzla…“

A jaká je hlavní odměna pro hostitele? Dobrý pocit, že dělají něco, co má skutečný smysl. A tahle deviza má v dnešním světě nesmírnou cenu.

Pojďme společně rozvonět modré chrpy ke Dni pečujících! Máte-li trochu volného času a chuť pomáhat a zažít nové věci, přidejte se k homesharingu. V okolí vašeho bydliště čekají rodiny s postiženými dětmi – nenechme jejich naději uvadnout…

Více informací najdete na www.homesharing.cz