Pod stropem jídelny Masarykovy chaty na Šerlichu (německy kdysi Sudetenbaude a za 2. světové války Hitlerbaude) je basreliéf vousatého horala z roku 1941, práce Ludwiga Goebela, kdysi náměstka primátora Kladska. Tento horal byl dodatečně mylně označen za Rampušáka, dobrého ducha hor.

Ochránce hor Rampušák pracoval u rychnovské pošty.Rampušák se poprvé objevil 21. prosince 1962 v rozhlasovém pořadu „Vezměte si vrátičku“. V něm seznamoval posluchače s Orlickými horami jejich zbrusu nový duch Rampušák. Herec Josef Beyvl příjemným a rozvážným hlasem představil nového obyvatele Orlických hor slovy: „Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor“. Ještě tak před třiceti lety to mělo velkou vážnost, ale poslední dobou to zní nějak divně, že? Ale je to povolání. Tak něco mezi „Státními lesy a Horskou službou.“

V tom pořadu nám Rampušák poklepem na kouzelnou brašnu přivolával hned toho, hned onoho znalce a milovníka našich hor. Ze starého pásku k nám tak promlouvají turista Hynek Martínek, vedoucí Horské služby Oldřich Hofman, Jiří Vacek (podle Rampušáka okresní sekční lyžař), dále pak lesník ze Zdobnice Antonín Flek a vedoucí chaty na Čiháku Jan Kubic. A mezi nimi Josef Beyvl, jeho slovy i jejich přednesem ztělesnění starého poctivého horala.

Dodám, že léta byl představitelem Rampušáka pracovník rychnovské pošty Jan Hégr, propagátor a organizátor turistiky.

Josef Krám