Kaneko Tomomi do puntíku plnila školní docházku, snažila se s námi udržet krok v jednotlivých předmětech, ačkoliv většině z toho, co slyšela, nerozuměla. A přesto se jí velmi dařilo díky její obdivuhodné píli. Vytrvale se učila český jazyk, s nímž jí pomáhala i naše paní učitelka Jana Felixová, jež jí určitě byla velkou oporou. Podporovali ji i další učitelé a studenti, kteří jí nabídli pomocnou ruku.

Proč Tomomi přijela do České republiky? Chtěla poznat novou kulturu, získat nové přátele a samozřejmě nemůžu zapomenout na to, že chtěla ochutnat jídla naší tradiční české kuchyně.

Za desetiměsíční pobyt zde v Česku může poděkovat organizaci AFS (American Field Service), která umožňuje studentům studovat v zahraničí a tím jim i nabízí nové možnosti poznání světa, jak už jsem zmínila. Pokud by snad někdo ze studentů měl zájem o takové dobrodružství, jaké se naše japonská spolužačka odhodlala podstoupit, ať rozhodně neváhá a chopí se této jedinečné příležitosti!

Naše zahraniční spolužačka Tomomi, jež převážně docházela do školy společně se třídou II. A, se zapojila do výuky na hodinách českého a anglického jazyka, písemné a elektronické komunikace, tělesné výchovy, všemi oblíbené matematiky, která pro ni byla „třešničkou na dortu“. O tom raději pomlčím, jinak by nám Japonečku mohli naši drazí učitelé dávat za vzor. Později Tomomi navštěvovala i hodiny dějepisu a hospodářského zeměpisu.

Tak či tak: dozajista poznala naše vyučovací metody, jež se zcela odlišují od těch v Japonsku.

Milí spolustudenti, díky tomu, co jsem se od Tomomi dozvěděla o japonském školství, musím uznat, že bychom si rozhodně neměli stěžovat na školy české.

Hned zmíním několik důvodů, jimiž vás určitě přesvědčím:

1. Studenti japonských škol denně končí kolem čtvrté až páté hodiny.

2. Nejenže se ve škole musí „drtit až do morku kostí“, ale poslední školní zvonek pro ně neznamená odchod či odjezd domů, ale úklid celé školy. A když píšu celé, tak tím je míněno doslova CELÉ!

3. Ani poté to pro ně nekončí. Většina studentů má takzvané libovolné školní kluby, z nichž se mnozí vrací až v sedm hodin večer (přinejlepším).

4. Následuje společná večeře s rodinou, domácí úkoly a další učení klidně i do jedné ráno.

A koloběh tohoto perného programu se opakuje celý týden, dokud nenastane víkend. Pro japonské studenty víkend neznamená volno jako tady v Česku, ale pouze další povinnosti.

Je to hrozné, že? Každý si určitě při slově Japonsko vybaví spíše moderní technologii, anime a virtuální realitu, či snad z historického hlediska „Zemi vycházejícího slunce“, samuraje, gejši a tak dále…

Nicméně za ty úžasné vynálezy, auta a mnoho dalších věciček – které bych tu mohla vyjmenovávat klidně i do dalšího dne, vděčíme těmto velmi pečlivým, učenlivým a cílevědomým studentům, z nichž jedna se na moment mohla stát naší spolužačkou. Určitě to pro každého, kdo měl s Tomomi bližší kontakt, byla zajímavá a milá zkušenost.

Nakonec bych chtěla zmínit pana ředitele Václava Pavelku a třídní učitelku paní Pavlínu Kotoučovou, kteří měli dozajista mnoho práce a snad i starostí s naší Japonečkou, ačkoliv se to na první pohled tak nemusí vůbec zdát. Dále připomínám paní učitelky Janu Felixovou a Jitku Kosařovou, jež jí věnovaly nejvíce ze svého času a pomáhaly Tomomi jak s češtinou, tak i s angličtinou.

Samozřejmě i ostatním nezmiňovaným učitelům i studentům by mělo patřit velké poděkování.

Další školní semestr stráví Tomomi Kaneko na Gymnáziu v Holicích. Po zbytek pobytu v České republice přejeme naší spolužačce z Japonska hodně štěstí a mnoho krásných zážitků a zkušeností.

Tereza Novotná, II. A