Teprve však po první světové válce vystupovali dva z těchto studentů Josef Káš a Svatopluk Venta v kabaretu Červená sedma jako členové Pěveckého sdružení učitelů kocourkovských (PSUK) čili KOCOURKOVŠTÍ UČITELÉ.

„Jedné květnové soboty 1914 byli občané bydlící v sousedství starostudentského kvartýru u Čermáků vystrašeni srdcervoucím řevem. To studenti doma zpívali. Občané a živnostníci kolem bydlící velmi na to žehrali a hubovali, řkouce, že by bylo lépe, kdyby si studenti raději hleděli knížek a učili se. Nakukujíce oknem viděli pouze, jak polonahý jinoch řídí sbor jiných, rovněž polonahých jinochů (bylo právě sobotní mytí). Sousedé říkali, že je to ostuda. Nevěděli, bláhovci, že právě tam, ve studentské jizbě vznikla první myšlenka parodovat velká pěvecká tělesa,“ zapsali zpětně Kocourkovští do své kroniky.

My doplníme, že 23. listopadu 1913 uspořádala Občanská beseda koncert Pěveckého sdružení pražských učitelů v Národním domě. Toto sdružení předvedlo především skladby od Foerstera, Kunce, Nováka, Pally a Smetany, a protože se jednalo o koncert mimořádné kvality, jehož účinkující byli známí po celé Evropě, odpovídaly tomu i ceny vstupného 4, 3 a 2 K k sezení a 1 K k stání. Asi překvapí, že až na Miroslava Zápala, který s nimi ostatně působil jen krátce, nebyli učiteli. Jejich vedoucím byl lékař Josef KÁŠ (1897–1960, který později vydal i lékařské anekdoty pod pseudonymem Jan z Kocourkova).