Buďme s Janem Ámosem názorní a nechme se vést zasvěcenou a obětavou průvodkyní Sidonií, jejíž příjmení je po provdání do Německa Seidel, na mnichovský hřbitov, kde byla naše Jetti pochována. Co se nepodařilo mně (psal jsem ředitelství mnichovské opery), to dokázala ona. Inu, mladá sympatická žena, a pak že se nadarmo neříká cherchez la femme. Obrátila se na Správu mnichovských hřbitovů a ta jí - s omluvou za pozdní odpověď - sdělila:

Sehr geehrte Frau Seidel, in Beantwortung Ihres Schreibens vom 29.05.2007 teilen wir mit, dass Frau Henriette Rettig, geboren 1815 - verstorben 1854, im Alten Südfriedhof, Thalkirchner Str. 17, München, in der Grabstätte 36-8-31,bestattet wurde. Die späte Beantwortung Ihres Schreibens bitten wir zu entschuldigen. Mit freundlichen Grüßen I.A. Feichtner, Verw. Angestellte.

S tím se naše milá Sidonie vydala hledat hrob Jetti a zjistila, že Henriette Rettich není uvedena ve zvláštním a důkladném - jsme v Německu - seznamu významných osobností, pohřbených na tomto hřbitově. Přeložme do češtiny, co tedy dostala písemně: hrob 36-8-31, Starý jižní hřbitov a jeho adresa. Pak se zorientovat v plánu Mnichova, dojet na zastávku veřejné dopravy Waltherstrasse, vejít postranním vchodem a hledat. Nebylo to jednoduché, na spoustě hrobů byl vidět zub času, některé byly zarostlé břečťanem a nedalo se přečíst, kdo tam leží. Pátrání na hřbitově proto málem vzdali; množné číslo proto, že mladá paní s sebou vzala i své rodiče, kteří ji přijeli navštívit, a tak s odstupem času dodávám Gott sei Dank, díky bohu. Až je upoutala malá čísílka po stranách náhrobků, nejdřív 7-21 a pak 6-20. O čísle 36 věděli, že je to oddíl hřbitova, a podle číselného označení došli k závěru, že 8 znamená řadu a 31 pak číslo hrobu.

Jenže na hrobě s číslem 36-8-31 byl nápis Hier ruht Ihre Exellenz Frau Felice von Mussinan, geb. Reinhard, Generallieuttents-Gattin, geboren 29. Sept. 1833, gestorben 27. Febr. 1901, česky Zde odpočívá Její Excelence paní Felice von Mussinan, rozená Reinhradová, choť generálporučíka, narozena 29. září 1833, zemřela 27. února 1901.

Ještě že ji napadlo podívat se z boku na levou stranu onoho náhrobku - a na něm další nápis: Diese Grabstätte gehörte früher der k. b. Hofsängerin Fräulein Henriette Rettich, gestorben 14. Sept. 1854 in 57. Lebensjahre, česky Tento hrob patřil dříve bavorské královské dvorní pěvkyni slečně Jindřišce Rettichové, zemřelé 14. září 1854 v 57. roce svého života.

Něco mně tu nehraje. Když odhlédneme od oslovení naší Jetti Frau (tedy paní, jak píše Správa mnichovských hřbitovů) a Fräulein na náhrobku (slečně Jetti se 1840 ve Štýrském Hradci, tedy rakouském Grazu, narodila nemanželská dcerka Karla Josefa Henrietta), pak určitě nesouhlasí, že zemřela ve věku 57 let, ale jako 41letá. My totiž víme bezpečně, že naše Jindřiška Milina Rettigová se narodila 10. března 1813 v Přelouči, a tak se dožila 41 let.

Na tomto místě převyprávějme volně z útlé knížečky Jiřího Frýzka Henrietta Anna Joana Rettigová, primadona assoluta, vydané v roce 1995: Okolnosti jejího náhlého úmrtí a vlastního smutečního obřadu nejsou zatím známé, i když v tomto ohledu jisté dílčí informace přece jen existují. Rettigová zemřela v Mnichově 14. září 1854 jako jedna z obětí epidemie cholery. Ani dva dokumenty z tohoto období bohužel to blíže neosvětlují - prvním z nich je zápis magistrátní správy pohřebního ústavu v Mnichově z 18. srpna 1855 o zakoupení rodinného hrobu na hřbitově hlavního a rezidenčního města, tím druhým je pak účet za zhotovení žulového náhrobku s ozdobnými mramorovými prvky pro slečnu Jindřišku Rettigovou, dvorní zpěvačku v Mnichově, dne 24. srpna 1855 ve výši 85 fl.

Vzhledem k tomu, že její otec Jan Alois Sudiprav Rettig skonal 26. července 1844 a její matka Magdalena Dobromila Rettigová zemřela 5. srpna 1845, je víc než pravděpodobné, že uložení ostatků Jindřïšky Rettigové včetně zakoupení hrobu spolu s náhrobkem obstarala spíše správa města, divadlo a milovníci jejího umění, čemuž ostatně nasvědčuje i nekrolog, uveřejněný v Neue Münchner Zeitung. Stejně pak v tomto ohledu není doložen ani podíl příbuzenstva a především pak její dcery Karoliny. Mnichovští si Rettigové vážili, uměli docenit její umění, a tak věřme, že se s primadonou Jindřiškou Rettigovou i důstojně rozloučili na její poslední cestě…

Souhlasím, tak nějak to nejspíš bylo a to ostatní z jejího života předtím si vyvoláme:

Od roku 1824 žila se svými rodiči v Rychnově nad Kněžnou (její matka Magdalena Dobromila Rettigová tu dopsala o rok později svoji slavnou Domácí kuchařku), v tomto městě získala základy hudby i zpěvu, vystupovala v domácím divadle a zpívala v kostele.

1834 - 1839 byla angažována do Prahy jako členka opery Stavovského divadla (my už víme, že tam 21. prosince 1834 při premiéře Škroupovy a Tylovy Fidlovačky, v níž poprvé zazněla píseň slepého houslisty Mareše Kde domov můj, zpívala roli Lidunky) a pak přešla do Štýrského Hradce.

V letech 1841 - 1854 byla členkou Královské bavorské dvorní opery v Mnichově, kde jí byly svěřovány sopránové úlohy naivního zaměření. A že mezitím s velkým úspěchem hostovala v roce 1844 v Praze, je pravda taky.

Zbývá poděkovat německé důkladnosti - kde jinde na světě bychom našli po straně náhrobku napsáno, že v onom hrobě byl původně pohřben ještě někdo jiný - a hlavně naší milé paní Sidonii. Danke schön vielmals, unsere liebe Frau Seidel. Ostatně Vy jste původem z našeho Rychnova.