Loutky či textilní krajkové obrazy nejen zaplnily daný prostor, ony ho doslova oživily. Autorka se ve městě, kde - jak sama říká - strávila to nejkrásnější dětství, prezentuje jako výtvarnice se vším všudy, s citem pro celek, detail i pro oko návštěvníka.

Během slavnostního zahájení, jehož hudební i moderátorskou složku obstaral syn Šimon Knápek, který ani v nejmenším nezapře umělecké geny, navíc Hana Kozubová projevila vlohy překvapit. Těsně před slavnostním přípitkem došlo totiž k odhalení dvojice loutek, v nichž každý Dobrušťák téměř vzápětí poznal nejslavnějšího rodáka Františka Vladislava Heka a jeho ženu Márinku.

Půvabné loutky zároveň připomínají, že místní soubor Svět loutek, jehož dlouholetou principálkou je Jitka Kozubová, maminka výtvarnice, slaví právě letos 70 let od založení, u kterého stál v Dobrušce nezapomenutelný Vladislav Balcar.

Nedílnou součástí výstavy jsou textilní obrazy, v nichž dominuje zajímavě zpracovaná paličkovaná krajka. Tvorbu Hana Kozubová představila už nejen po celém Česku, ale také na Slovensku, v Polsku, Portugalsku, Španělsku, Francii, Lucembursku nebo Belgii, návrat do Dobrušky však stále považuje za něco speciálního: „Vždycky jsem si říkala, že mně je vlastně jedno, kde budu žít, tvořit, kde budu mít děti, což je pravda. Nakonec jsem se ocitla v Lanškrouně na druhém konci Orlických hor, ale kdykoliv přijedu sem domů a vidím vysokou štíhlou renesanční radnici, tak mně srdíčko začne bít obzvlášť silně.“

Zajímavě se také popasovala s odpovědí na otázku, zda má k některému z vystavených děl speciální vztah: „Je tady jedna věc, která je opravdu mojí srdeční záležitosti a dnes už má trochu jinou podobu než v úplném prvopočátku. Tou je Zlatovláska. Je to vzpomínka na syna Šimona, když měl jako malý hodně dlouhé zlaté vlasy,“ řekla bez váhání a s úsměvem doplnila: „Ty už ale dneska nemá.“

Prozradila, že má také ráda černou krajku, nazvanou Jednou jsi nahoře, jednou jsi dole z cyklu Mosty: „Tohle téma je aktuální v každé době, je to zkrátka ze života. Dlouho jsem hledala prostřednictvím krajek výslednou podobu – obraz žije už spoustu let a pořád se mi líbí.“

Dana Ehlová