V předminulém roce jsme oslavovali 100 let od vzniku Československé republiky. O nedávných Vánocích jsme slavili 100 let Církve československé (husitské). Církve, která jako “národní” je úzce spjata s Československou republikou. Stejně jako tato republika se rodila za dramatických okolností ve stínu hrůz první světové války. Podobně jako se ubíral osud republiky, vinul se i osud CČS(H). Nadšení a často sebeobětování během první republiky, výdrž a sjednocení národa během druhé světové války, padesátá, šedesátá léta, skepse a odstoupení od jakéhokoliv idealismu během normalizace, dilema mezi úspěchem a čistým svědomím, pak nadšení 90. let a opět rozčarování z nenaplněných nadějí v letech minulých. Lidé žijící na území Československa vedli své duchovní zápasy někdy ve stínu, někdy před celým světem, někdy to byly velké bitvy a někdy jen šarvátky. Mnohdy lidé chtěli mít jen “to svoje”, “ten svůj pokoj”. Prostor, kde by je nikdo nerušil, nikdo na ně nemohl, nikdo jim neříkal, co mají dělat. Kde by si mohli své věci utvářet podle svého. Demokracie. Náboženská svoboda. Československá republika. Československá církev. Jaké byly začátky Československé republiky je známo, jaké byly začátky národní církve už tak v povědomí nemáme. Na počátku šlo jen o to, aby obyčejní věřící mohli prožívat bohoslužby ve svém národním jazyce. To, co je dnes pro nás samozřejmostí, ještě ve dvacátých letech minulého století bylo velmi nereálné. Aby mohly být bohoslužby v češtině, aby jim lidé rozuměli. Katoličtí kněží, kteří se tehdy o přijetí reforem ve Vatikánu pokoušeli, nebyli vyslyšeni a protože za sebou cítili velkou podporu lidí, nenechali své požadavky jen taj ležet. Vše nakonec vyústilo ve vznik nové církve - Církve československé ( v roce 1971 se přidává přídomek husitská). Někteří to pokládali za drzost, někteří měli strach. Někde bylo odhodlání k novým věcem, jinde opatrnost. Vše tehdy záviselo na silných osobnostech, a na tom, jak dokážou “novou věc" lidem zprostředkovat. Nelze nezmínit tu hlavní osobnost, která se novému hnutí obětovala a dala mu směr - prvního patriarchu Dr. Karla Farského.

Jak vznikala Církev československá na celostátní úrovni se dočteme v mnoha učebnicích dějepisu, že první české bohoslužby byly slouženy na Vánoce roku 1919. A jak vznikala Církev československá v Dobrušce? Můžeme se o tom dočíst v její místní kronice: ”Zájem o novou církev pronikal z Prahy na venkov kupodivu rychle a stoupenců všude hojně přibývalo. V Dobrušce nezdála se býti příznivá půda pro nové náboženské hnutí… Zájem o nové věci náboženské a církevní zdál se býti bezvýznamný a zbytečný. Nikdo ani netušil, že tomu tak ve skutečnosti není….Místní veřejnost překvapila najednou paní Marie Tausiková, rozená Kunešová, choť ředitele tkalcovny na ‘Zastavilce’, která se rozhodla přestoupiti k nové církvi československé a mohla u této svého zrozeného právě syna dáti pokřtíti…Avšak jinak už bylo, když koncem roku 1920 provedeno mělo býti prvé sčítání lidu za nové republiky. Tato příležitost způsobila asi největší přesuny v církevní příslušnosti. Skutečné zrození církve československé lze však považovati této události. První členskou schůzi, která se konala v hotelu Petráň (“U Jelena”) na náměstí. Zde se sešlo 40 příslušníků z různých vrstev, a všichni byli překvapeni o svých známých, kteří přišli také….“ Nakonec se to, co se zprvu zdálo, že pro to není “příznivá půda”, projevilo jako masové hnutí. Přecházeli jednotlivci i celé rodiny, někde dokonce i celé farnosti. Lidé obětovali svoje peníze (i nemalé částky), svůj volný čas, svoji práci. V roce 1936 byl nakonec postaven ve funkcionalistickém slohu místní Husův sbor, místo spjaté s koloběhem života. Přivítání nového člověka na tomto světě, svatba i poslední rozloučení. Budova architektonicky ceněná a uváděná v různých tématických publikacích. Dnes působí až zázračně, že byla postavena do roka od položení základního kamene.

Církev československá husitská byla vyhlášena 11. ledna 1920. Za posledních sto let se toho odehrálo opravdu hodně. Svět se změnil k nepoznání, zrychlil se a máme pocit, že se mění i základní hodnoty. Můžeme se obávat, co přijde, ale toho se jistě naši předkové báli také a přesto dokázali tolik krásných věcí.

Zveme Vás na slavnostní ekumenickou bohoslužbu, která se bude sloužit o sto let později tam, kde vše začalo, a to v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí 11. ledna 2020. Dobrušská náboženská obec bude v průběhu celého roku pořádat několik akcí spojených s tímto výročím, o kterých Vás budeme včas informovat.

Erika Oubrechtová