Podzimní plískanice, mlhy a brzký soumrak. To bývají české kulisy Památky zesnulých, kterou si připomínáme každoročně 2. listopadu. Lidé vyrážejí na hřbitovy, očistí hroby, položí květiny, zapálí svíčky a vzpomínají, věřící se modlí a účastní se bohoslužeb. Na své zemřelé vzpomínají lidé po celém světě, ale s klidným a dojemným českým svátkem se jejich pojetí často dost rozchází. A některé lze označit dokonce za mírně řečeno podivné.

Mexiko plné veselých kostlivců

Jako z jiného světa pro Čechy možná působí Den mrtvých - Día de los Muertos v Mexiku. Spíše než pietní české Dušičky totiž připomíná pořádný karneval. Tamější obyvatelé smrt berou jako součást života, nad kterou není nutné truchlit, protože jejich zesnulí jsou vlastně stále s nimi. Své mrtvé příbuzné a přátele si proto na začátku listopadu připomínají tím, že jim vyčistí hroby a přinesou sem dary i jejich oblíbená jídla.

Konají se také rodinné sešlosti, stavějí se malebné domácí oltáře. Mexičané navíc věří, že když se budou smrti smát, zaženou ji. Proto se děti i dospělí převlékají do různých kostýmů, ovšem nejraději za kostlivce. Oblíbené jsou ozdoby ve tvaru lebek. U příležitosti svátku mrtvých, který trvá dva dny, se podává i speciální moučník z perníkového těsta, kterému se říká Pan de Merto.

| Video: Youtube

Voodoo, rum a chilli papričky

Veselo bývá také na Haiti, kde počátkem listopadu slaví příznivci zdejšího náboženství voodoo svátek Fet Gede. Gede je podle nich reinkarnací milovaného člověka, který se vrátil z posmrtného života, aby žil v těle toho, kdo ho přivolal. I tady se lidé převlékají do kostýmů, navštěvují hřbitovy a nosí na hroby dary a květiny. Přízeň a ochranu mrtvých si chtějí přivolat tancem a alkoholem. Obyvatelé země navíc přinášejí oběti pánu smrti a plodnosti, kterého nazývají Bawon Samedi.

Vedle obligátních květin a svíček mu nosí i jídlo a rum s chilli papričkami – prý aby si zahřál kosti. Alkohol s chilli papričkami ovšem v hojné míře popíjejí i sami účastníci oslav.

| Video: Youtube

Znamením smutku je useknutý prst

Dost neuvěřitelným způsobem vzpomínají na zesnulé na Papua - Nové Guinei. Příslušníci některých domorodých kmenů si prý na znamení smutku a velké úcty k mrtvému nechávají sekat prsty.

Madagaskar: tanec s mrtvými

Ještě bizarnější tradici dodržují kmeny Betsileo a Merina na Madagaskaru. Když nastane svátek Famadihana, tedy obracení kostí, přicházejí tamější lidé ke svým rodinným hrobkám. Vytáhnou z nich těla zemřelých, očistí je, zabalí je do nového roucha, sdělí jim, co je nového, a pak s nimi obtancují hrobku. Směr tance určí rodině šaman.

Nakonec se mrtví zase vrátí do hrobky. Lidé věří, že dokud se tělo úplně nerozloží, jejich blízcí stále žijí. Samozřejmě u tohoto rituálu nezapomínají ani na dobré jídlo a pití. Famadihana se koná jen jednou za několik let a pouze se souhlasem starosty obce.

| Video: Youtube

Představení pro duchy

Qingming je svátek, který v dubnu přivádí Číňany k hrobům jejich blízkých. Přinášejí jim jídlo a pití a podle čínské tradice pálí napodobeniny peněz a papírové repliky aut, domů a telefonů. V čínské kultuře se totiž věří, že lidé i v posmrtném životě stále potřebují věci, a proto jim je rodina posílá. Naopak zlé duchy odhánějí větvemi, které nosí, nebo je umisťují před dveře.

Další doba, kdy se v Číně propojuje svět živých a mrtvých, nastává asi v polovině roku a říká se jí Měsíc hladových duchů. Jde o období vhodné k uctívání předků a uklidnění „hladových duchů“, kteří se toulají po zemi. Tak veselo jako třeba v Mexiku tam však rozhodně není. Nedoporučuje se vycházet ven po setmění nebo se přibližovat k vodě, protože hrozí, že by vás duchové mohli utopit. Lidé by se neměli ani stěhovat nebo sezdávat.

Aby si duchy usmířili, pořádají pro ně hostiny a konají pro ně průvody a představení. Mohou na ně i přijít lidé, ale nesmějí sedět v první řadě, protože tam by duchům zasedli místo.

| Video: Youtube

Zemřelé odvádějí plující lucerny

V Japonsku přicházejí duchové na svět v době budhistického festivalu Obon, který se každoročně koná v červenci nebo srpnu a trvá obvykle čtyři až pět dní. Obon je oslavou vítání duchů předků a návratu k rodinným kořenům a patří k nejdůležitějším japonským rodinným svátkům. Japonci věří, že duchové navštěvují v tomto období své blízké. Proto pro ně připravují hostiny, stavějí domácí oltáře a tančí tanec bon-odori. Poslední den oslav rodiny obvykle pomáhají duchům vrátit se zpátky. Oblíbené je zvláště posílání lucerny po vodě - zářící lucerna pluje po řece a míří do moře, aby tak symbolicky vrátila duchy předků do nebe.

| Video: Youtube

Průvod pro smutnou královnu

V Nepálu pořádají na konci léta Gai Jatra, tedy Festival krav. Povinností každé rodiny, která během roku o někoho přišla, je poslat do průvodu Gai Jatra krávu, a pokud si toto posvátné zvíře nemohou dovolit, vyšlou malého kluka v převleku za krávu nebo za jednoho z bohů. Rodina tak ví, že ve svém žalu není sama. Hinduisté věří, že kráva může vést zesnulého člověka posmrtným životem.

K oslavě se váže také pověst o královně, která ztratila syna a nemohla přemoci svůj žal. Král proto požádal všechny rodiny, jež přišly o své milované, ať v průvodu vyrazí do ulic, aby královna viděla, že není ve smutku sama.

| Video: Youtube

Halloween

Halloween je původně keltský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých. Podle Keltů se na přelomu podzimu a zimy stírá hranice mezi světem živých a mrtvých. Proto slavili svátek Samhaim a uctívali své zesnulé. Zvyky dnešního Halloweenu se rozvinuly v Irsku a dnes jsou známé po celém světě. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Koledu, nebo něco provedu a dostávají sladkosti. K Halloweenu patří vyřezávané dýně se svíčkou, čarodějnice, duchové, kostlivci a promítání hororů.