Projekt stavby zahájené po roce 1949 se často měnil. Původně měla být úpravna vody přímo pod hrází přehrady, odkud by voda putovala s pomocí přečerpávacích stanic do Hradce u Opavy a Ostravy-Poruby. Toto řešení bylo zavrženo, protože by bylo nutné vybudovat čerpací stanice.

S politickými změnami té doby se měnily i priority stavby přehrady. Nejprve šlo o ochranu před povodněmi, pak o výrobu elektřiny, nakonec zvítězilo zásobování pitnou vodou.

Napít se z kohoutku

Jaroslav Sklenář z Havířova, někdejší hlavní inženýr projektu, kdysi uvedl: „Když jsem přišel do Ostravy, silně železitá voda se čerpala z podzemních pramenů a upravovala v Nové Vsi. Po zahřátí a použití k praní zůstávaly na prádle červené fleky. Lidé si proto vyráběli primitivní filtry z vaty."

Zrekonstruovaná koruna a oprava návodního líce vodního díla Kružberk, 19. zaří 2017.Zdroj: Deník / Kaboň Lukáš
Zrekonstruovaná koruna a oprava návodního líce vodního díla Kružberk, 19. zaří 2017. Foto: Deník/Lukáš Kaboň

Pramenitá voda je kvalitní, mínil Sklenář, ale nikde na světě nejsou tak silné podzemní prameny, aby mohly zásobovat město. Praha si upravuje pitnou vodu mimo jiné také z Želivky, Brno má vodu z nádrže v Březové, ale bere ji také z Kníničské přehrady. Jde o vodu protékající krajem s intenzivní zemědělskou výrobou.

V Ostravě je tomu jinak, všechny tři zdroje pitné vody, tedy z Kružberku, Morávky a Šancí, jsou mezi lesy, kde zemědělci nesmějí používat hnojení, chemické postřiky a podobně. Jaroslav Sklenář k tomu dodal: „V mnoha velkých městech Evropy teče z kohoutků pitná voda, ale k jejímu napití nikdo nenajde odvahu. Ovšem kromě Ostravy."

Voda i elektřina

Stavba Kružberské přehrady a skupinového přivaděče nebyla jednoduchá, chyběli vysokoškolsky vzdělaní odborníci, stavební firmy byly právě znárodněny nebo zrušeny. Ředitelem stavby byl dělnický kádr a vyučený tesař V. Vondráček, nicméně od přírody nadaný manažer, který se dokázal obklopit zdatnými odborníky bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou v KSČ.

Přehrada Kružberk, listopad 2015Zdroj: Deník/Pavel Sonnek
Snímek z listopadu 2015. Foto: Deník/Pavel Sonnek

Koncepce stavby byla nakonec upravena tak, že voda byla vedena tlakovou štolou z kružberské nádrže do Podhradí u Vítkova a zčásti využita k provozu vodní elektrárny, zčásti putovala do úpravny vody. Upravená voda pak byla dále vedena tlakovou štolou po levém břehu Moravice a procházela dálkovým přivaděčem z ocelových trub do Krásného Pole.

Tato varianta využívá převýšení a je energeticky úsporná, protože nejsou potřeba přečerpávací stanice. Vedle řady podniků se stavby tlakových štol účastnila také firma Baraba Praha, jejíž pracovníci byli překvapeni, když zjistili, co vlastně v havířském slangu toto slovo na Ostravsku znamená.

Před raziči štol je potřeba smeknout, po válce chyběla mechanizace, ručně byla prováděna i betonáž ostění. Je sice pravda, že první kružberskou vodu dostala Ostrava až v roce 1958, ale přehrada byla dokončena o tři roky dříve. Nová přehrada Slezská Harta způsobila, že voda v kružberské nádrži je nyní ještě čistší.

Jde o skvělé dílo

K tomu jen tolik, že současně s výstavbou kružberského vodovodu se projektovala stavba přívodu pitné vody z nádrže na Morávce v Beskydech. Ta pak byla vedena do úpravny vod ve Vyšních Lhotách a do vodojemů v Bludovicích.

S odstupem času můžeme říct, že navzdory poválečným obtížím, politickým zvratům, nedostatku mechanizace, zásahům stranických orgánů systémem „od mantinelu k mantinelu" a kompetenčním sporům nadřízených organizací bylo vytvořeno skvělé technické dílo, jehož vysokou hodnotu plně oceňujeme až nyní.

Kružberk a Slezská Harta v obdobích sucha: 

Den otevřených dveří na Kružberku: