Kliknutím zvětšíteNa duchy v dnešní době moc lidí nevěří, přesto se většině lidí při návštěvě bohnického hřbitova bláznů sevře hrdlo a zaplaví je podivný pocit. Racionálně si vysvětlujeme, že za ním nestojí duše zemřelých, ale genius loci daného místa. A nejspíš také uvědomění si skutečnosti, kolik smutných a tragických osudů nešťastných lidí zrovna zde skončilo.
Hřbitov byl založen na začátku 20. století a pohřbíváni tu byli pacienti, ale také zaměstnanci z nedalekého Ústavu pro choromyslné. Hřbitov leží jen sedm set metrů od bohnické psychiatrické léčebny a fungovat začal v roce 1909. Jako první zde byl pohřben teprve jedenáctiletý František Janovský. Právě dětská část hřbitova je nejstarší. Z dávných vzpomínek některých zaměstnanců v minulosti vyplynulo, že zde skončily i některé děti, které se v blázinci přímo narodily. Někteří dozorci totiž zneužívali svého postavení, takže v léčebně čas od času docházelo i ke znásilnění a bohužel také otěhotnění některých pacientek.
Vrazi, devianti, násilníci
Ročně tu bylo do země uloženo asi 80 pacientů, ale také několik z těch, kteří se o ně starali – jejich ošetřovatelé, řádové sestry, místní dělníci či úředníci. Během první světové války na hřbitově našli své místo také italští zajatci z nedalekého zajateckého tábora, kteří zemřeli na tyfus, a také pacienti z léčebny v Tridentu, jinak také města Trento v Itálii. Právě Italové pak přispěli na stavbu hřbitovní kaple. Dominantou hřbitova je kromě kaple s márnicí také mohyla vystavěná na památku vojákům a obětem první světové války, kteří v průběhu hospitalizace v ústavu zemřeli. Nejsilnější negativní energie podle milovníků záhad vychází z jihovýchodního rohu hřbitova, kam byli pohřbívání vrazi, násilníci a devianti.
Během let oficiálního provozu hřbitova zde bylo na ploše 2,5 hektaru pohřbeno ve třech vrstvách 4300 osob, některé zdroje dokonce uvádějí až pět tisíc. Pohřbívat se zde přestalo až v padesátých letech minulého století a hřbitov byl zcela opuštěn 1. ledna 1963. O areál se nikdo nestaral, a tak chátral až starašidelně zpustl. Hroby zarostly, náhrobky se rozpadly a jejich zbytky lidé rozkradli, z kaple se stala doslova zřícenina.
Místo, o kterém se vypráví mnoho legend a které je podle některých lidí tím nejděsivějším v Praze, potažmo v celé Evropě, bylo v minulosti volně přístupné veřejnosti. To se ale změnilo a dnes se sem návštěvníci dostanou jen během speciálních prohlídek. V 80. letech hřbitov lákal satanisty, jejichž rituály rozháněla Veřejná bezpečnost. V roce 1989 dokonce někdo zapálil kapličku. Po požáru zbylo z kaple pouhé torzo. Dnes ho má ve správě Praha 8 a snaží se ho dostat do lepšího stavu.
Ponuré místo s pohnutou historií lákalo i filmaře. Hřbitov se objevil v oceňovaném snímku Miloše Formana Amadeus. V roce 1984 se tu pro film natáčelo ukládání W. A. Mozarta do hromadného hrobu.
Leží tu vrah Otýlie Vranské?
Panuje oprávněná domněnka, že bohnický hřbitov je místem posledního spočinutí ostatků zavražděné mladé prostitutky Otýlie Vranské. Její vražda ve třicátých letech zamotala hlavu stovkám vyšetřovatelů a policistů.
Slovenská prostitutka, která žila v Praze, byla zavražděna 1. září 1933 a její tělo bylo rozčtvrcené nalezeno v kufrech ve vlacích do Bratislavy a Košic. Její smrt nebyla nikdy objasněna a vrah nebyl dopaden, ačkoli se mezi nejžhavější podezřelé řadí četař Pavlíček, který se měl k vraždě přiznat, ale nepodařilo se mu ji prokázat. Nakonec skončil v bohnickém blázinci, kde spáchal sebevraždu. Vrah tak možná skončil na stejném hřbitově jako jeho oběť.
Odhalilo gestapo hrob Principa?
Kromě těchto osob možná na bohnickém hřbitově spočinulo i tělo vraha Gavrila Principa. Ten stál na úplném začátku první světové války. Politický aktivista Princip 28. června 1914 v Sarajevu spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu. Tato událost podnítila Rakousko-Uhersko k akci vůči Srbsku, která vedla k zahájení první světové války.
Poznatek o tom, že byl zde na „hřbitově bláznů“ uložen dne 1. května 1918 do neoznačeného hrobu Gavrilo Princip, zjistilo gestapo v září 1942, když se německým bezpečnostním složkám v protektorátu Čechy a Morava podařilo rozbít ilegální odbojovou skupinu z Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Hrobník Slavata při výslechu uvedl, že byl Gavrilo Princip v seznamech uveden jako demobilizovaný kaprál Karel Chotěšovský od 28. pěšího pluku, který zemřel v bohnické léčebně na „úbytek mozku“.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
