Jinonice se původně jmenovaly Ninonice a poprvé se objevují v zakládací listině vyšehradské kapituly už roku 1088. Ke konci 17. století přechází zdejší panský dvůr do rukou Schwarzenbergů, kterým patřil až do roku 1945. Stopy historie najdete ve starých Jinonicích v podobě zámku a dalších staveb. V jedné z úzkých ulic je připomínkou pomalého rytmu tehdejšího života plácek se studní, z níž obyvatelé čerpali vodu pumpou.

Rodina si na začátku vytipovala tři architektonická studia, jejichž práce je oslovila. Ve finále se rozhodli spolupracovat právě se studiem Atelier 111 architekti. „Každý předešlý dům je zkušenost a každý nový dům je originál – to je naše heslo. Konkrétně ale lze mluvit spíš o technických detailech,“ odpovídá Jiří Weinzettl na otázku, jak se do přípravy projektu v Jinonicích promítly předchozí zkušenosti, především z jihočeských Litvínovic, kde je stavba podobně jako v Jinonicích umístěna v bezprostřední blízkosti veřejného prostoru.V jeho blízkosti stál na pozemku, který zasahuje do prudkého svahu, léta opuštěný dům.

K původnímu přízemnímu domku, jakých je v okolní husté městské zástavbě většina, se během pozdějších neuvážených přístaveb připojila další drobná stavení vyskládaná ve svažité zahradě. „Tenhle nesourodý slepenec převyšoval původní přízemní objekt a byl ve velmi zanedbaném, neobyvatelném stavu,“ popisuje architekt Jiří Weinzettl z Ateliéru 111 architekti. Investorům bylo proto jasné, že původní stavby musí nahradit nový dům, který jim poskytne pohodlné bydlení a dostatek soukromí. Zároveň bylo zřejmé, že projekt se musí vypořádat jak s půdorysem parcely, tak prudkým svahem a zároveň neztratit souznění s okolními domy.

Chytrý plot, kterým firma z Moravy oslnila svět:

Inspirace původními přístavbami

V Jinonicích se architekti inspirovali původními přístavbami, obytný prostor přece nemusí být jedinou stavbou. Vytvořili tedy tři samostatné, ovšem navzájem propojené objekty. „Každý je jiný, ale svým tvarem i materiálovým řešením se přizpůsobují okolní zástavbě,“ podotýká Jiří Weinzettl. Díky promyšlenému zasazení všech tří částí domu do svahu získaly všechny obytné prostory včetně dětských pokojů v podkroví bonus v podobě přímého vstupu na víceúrovňovou zahradu a do bazénu, dokonale ukrytého v intimitě teras. Z původního domu zůstala zachována pouze nejstarší kamenná část orientovaná do ulice.

Atelier 111 architekti

Jiří Weinzettl založil Atelier 111 architekti už v roce 2007. Tým se postupně profiloval, mezi jeho hlavní tvůrce dnes patří také Barbora Weinzettlová a Veronika Indrová. V posledních letech se zaměřují především na tvorbu bytových a občanských staveb včetně návrhu interiérů a na úpravy veřejných prostor a prostranství našich měst.

K opravenému patrovému stavení přidali architekti dva nové domy. V těsném sousedství původního stavení vyrostla nová stavba, která nabízí prostor pro společné aktivity rodiny. V přízemí je umístěna garáž, nad ní otevřený prostor s kuchyní, jídelnou a obývákem. Štítové stěně dominuje velké fixní okno v líci fasády, za kterým se nachází malá pracovna. Nad starým domem, dál od ulice, je třetí – nejvyšší – stavba, v níž je umístěna ložnice rodičů a podkroví pro dovádění děti.

„Všechny obytné prostory, včetně dětských podkrovních pokojů, mají přímou návaznost na prosluněnou svažitou zahradu, od ulice odcloněnou vlastním domem,“ dodává architekt Weinzettl. Z vnějšku spojuje starou a novou část jednotná barevnost štukové omítky, režná keramická taška na střeše a dřevěná okna. O jejich stáří hovoří zejména detail třeba v podobě oken, s původním tvaroslovím vědomě lehce kontrastuje současné minimalistické pojetí nových domů.

Točité schodiště, dub a smrk

Všechny tři domy jsou propojené také z vnitřku. Vstupní branou do celého objektu je opravená kamenná přístavba. Každého, kdo vstoupí, musí nadchnout centrální schodiště, které jako by vystoupilo z barokních staveb. „Přízemí jsme obnažili až na původní cihlu a vložili jsme silný prvek točitých schodů,“ vysvětluje architekt Weinzettl.

Schodiště spojuje přízemí s hlavním obytným podlažím rozprostírajícím se ve dvou nových hmotách. Světlému interiéru dominuje přírodní dubové a smrkové dřevo. „Hlavní obytná místnost se otevírá do krovu, jehož vlašské krokve se stávají významným interiérovým prvkem,“ vysvětluje architekt.

Prosvětlené otevřené podkroví nabízí výhled do okolí. Posuvná stěna však zároveň umí vydělit z obytné části pracovní prostor s velkým oknem do ulice, rodina si tak může podle svých potřeb vytvořit intimní zónu. Dalším netradičním a překvapivým prvkem je chodba, která propojuje nové domy, tedy obývák s ložnicí – působí spíš jako vložená průhledná krychle. Má totiž prosklený strop a dubovou podlahu, která opticky spojuje průchod se zbývajícím prostorem.

Do dětských pokojů v podkroví míří dřevěné schodiště. O vytápění se stará podlahovka v kombinaci s otopnými tělesy na stěnách. K bílé fasádě se přidávají i bílé stěny ve všech místnostech, které doplňuje dubová podlaha a všudypřítomná smrková biodeska. Ta v dětských pokojích naprosto dominuje, vyrobená je z ní například dřevěná stěna s knihovnou. Teplému dřevu sekundují černé sedačky, svítidla a bílá kuchyňská linka, která byla vyrobena podle návrhů studia Atelier 111 architekti.

Mezi projekty Atelieru 111 architekti, které si získaly zaslouženou pozornost veřejnosti i odborníků, v tomto případě Národní cenu za architekturu roku 2019, patří moderní dům v jihočeských Litvínovicích.Zdroj: BoysplayniceModerní dům v jihu Čech

Mezi projekty Atelieru 111 architekti, které si získaly zaslouženou pozornost veřejnosti i odborníků, v tomto případě Národní cenu za architekturu roku 2019, patří moderní dům v jihočeských Litvínovicích. Na velkém pozemku architekti postavili minimalistický bílý objekt s netradičně zaobleným rohem místo plotu, který za svou zdí ukrývá soukromé atrium. Interiér je pak stejně minimalistický jako exteriér.

„Půdorysně se dům nejvíce podobá písmenu T vepsanému do nepravoúhlého čtyřúhelníku s jedním zaobleným rohem,“ vysvětluje Jiří Weinzettl. Kratší z jeho dvou ramen zabírá garáž, dílna, technické zázemí a vstup se šatnou, umývárnou a toaletou. Impozantní je výška hlavního obytného prostoru, která přesahuje ve hřebeni pultového stropu přes čtyři metry. Kuchyň, jídelnu a obývák od sebe oddělují jen vložené nábytkové prvky. Maximální vzdušnost dodávají i velká bezrámová okna, která spojují přes krytou venkovní lodžii interiér se zahradou.

Stavbu si můžete prohlédnout ve fotogalerii na začátku článku