Mikuláš Minář. Jméno, které v minulém volebním období plnilo veřejný prostor. Zakladatel a první předseda spolku Milion chvilek pro demokracii je dnes v ústraní. Nikam nekandiduje a média o něj ztratila zájem. Přesto sehrál poučnou roli. Hned dvakrát.

Byl to on, který jako první vyzval protibabišovské strany k uzavření předvolebních koalic. Jeho podnět byl vyslyšen a nakonec slavil úspěch. Sám Minář se pokusil vytvořit hnutí Lidé PRO, s nímž chtěl oslovit deset procent podporovatelů. To se mu nepodařilo. A proto z politické scény zmizel. Proč o tom píšu nyní?

Kateřina Perknerová
Důvěra je křehká věc. O ni se hraje

Jsme na startu roku, v němž se budou rojit a o přízeň lidu bojovat prezidentští kandidáti. Zatím svůj zájem zakleknout do startovacích bloků potvrdili dva, miliardář Karel Janeček a podnikatel v IT sektoru Karel Diviš. Oba jsou shodou okolností absolventy Matematicko-fyzikální fakulty UK. Byť se mohou tvářit jakkoli odhodlaně, zajisté si spočítali, že nemají šanci uspět. Sehrají ovšem důležitou úlohu.

I díky nim se občané zamyslí, koho by po třech polistopadových titánech – Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi – na Pražském hradě chtěli mít. Zkušeného politika, nebo outsidera zvenčí? Akademika, nebo generála ve výslužbě? Muže, nebo ženu? Seniora, nebo čtyřicátníka? To vše lidem běží hlavou, když vidí jména prvních jistých adeptů.

Martin Komárek.
Očkujte se, očkujte...ale nemusíte, že

Janeček i Diviš sázejí, podobně jako loni Minář, na občanskou podporu v podobě podpisů. To vůbec není jednoduché. Jakmile uvedete na arch své jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu, číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu a připojíte vlastnoruční podpis, jde o kdykoliv ověřitelný závazek. Z psychologického hlediska je to možná víc než sám volební akt.

Obyvatele České republiky čeká napínavý rok. Prezidentský poker ovšem naštěstí na jejich konkrétní životy bude mít daleko menší dopad než například podzimní komunální volby.