Více než milión lidí v ulicích celé Francie protestuje proti prodloužení odchodu do penze. Na odpočinek by lidé měli chodit až ve čtyřiašedesáti místo současných dvaašedesáti. U nás se mluví dokonce o osmašedesáti a ticho po pěšině. Čím to?

Obyvatelé Česka nejsou na rozdíl od Francouzů profesionálními protestanty. Když má Francouz jakoukoli záminku, aby demonstroval, nebo stávkoval, hned ji využije. Ti, kteří se nepřidali, aspoň fandí, v tomto případě mládež, která má do důchodu daleko. Pro Čecha je naopak pohodlnější a milejší brblat a spílat vládě v teple kavárny nebo hospody.

Našinci navíc nemusí brát snahu o reformu penzí příliš vážně. Mluví se o ní tři desítky let. Vznikly komise a podkomise. V mnohých zasedaly i hlavy ověnčené mnoha tituly. A nic. Tedy skoro nic. V roce 2013 vznikl druhý důchodový pilíř tedy dobrovolné spoření v penzijních fondech. Zaujalo jen málo lidí, navíc pilo krev levicové vládě a bylo tedy zrušeno.

Když pomineme národní svéráz, podstata je však v Česku i ve Francii tatáž a je vážná. Lidé žijí déle a déle, což je dobré pro všechny. Tím pádem též déle pobírají starobní důchod. To je špatné pro státní pokladnu. Musí vydávat víc a víc, hrozí nejen zhroucení penzijního systému ale případně i krach celé země.

Martin Komárek
Lovec dezinformací na nesnadné cestě

Stát by mohl lidem krátit příjmy, na které si ve stáří zvykli. To by bylo nejen nepopulární, bylo by to i nemorální. Prodloužení důchodového věku je mnohem lepší řešení. Ale říkejte to udřeným lidem, kteří se těší na odpočinek. Marián Jurečka sice ujišťuje, že se to týká jen mladších ročníků, ale věřte mu, že jo?

Mládí vpřed

Je tu navíc ještě jedna komplikace. Firmy jedou setrvačností. V kursu jsou mladí, draví, nadějní. Když je někomu padesát nebo dokonce pětapadesát, je předem znevýhodněn, když se uchází o práci. Jak ukazuje seriál Deníku, na dvě třetiny takových žádostí se šéfové ani neobtěžují odpovědět. Prostě na to nejsou zvyklí, nikdo je to nenaučil. To, že nikoli jaří padesátníci ale skuteční senioři mohou dělat patrně nejnáročnější práci na světě, prezidenta USA, je netrkne.

Pozdější odchod na odpočinek je nutnost, pokud chceme zachovat a pokud možno zlepšit životní úroveň nejen důchodců. Reforma ovšem musí být promyšlená a spravedlivá, aby pamatovala na ty, kdo těžce pracují, ale nevzbuzovala hořkost v těch, kdo pracují „lehce“. Na první pohled se zdá, že je to nad síly této vlády, zvlášť v trudné době. Udělat se to ale prostě musí.