Když Pavel Zeman oznámil, že k poslednímu červnu skončí ve funkci nejvyššího státního zástupce, všechny zajímalo, kdo ho nahradí. Zeman, vrchní státní zástupci v Praze a Olomouci i šéf Unie žalobců měli jasno. Doporučili Zemanova statutárního zástupce Igora Stříže, profesionála zevnitř soustavy. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) se s nimi ztotožnila.

Jeden by si myslel, že opozice zajásá, neboť klidně tam mohl dosednout bývalý politik nebo spřátelený právník. Jenže ouha.Stříž byl před listopadem 1989 v KSČ a pár měsíců fungoval jako vojenský prokurátor.

„Hanebná personální politika vlády A. Babiše a J. Hamáčka. Vojenských prokurátorů se báli i komunisté a lampasáci. Jeden z nich se dnes, 32 let po listopadu 1989, stal nejvyšším státním zástupcem. Po volbách ho odvoláme,“ nechal se slyšet první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura.

Co na tom, že proti Střížovi nic nenamítali disidenti, když zasedal v Komisi pro vyšetření událostí 17. listopadu? Co na tom, že třicet let poctivě a bez škraloupu pracuje pro demokratický stát? Co na tom, že vždy podporoval nezávislost soustavy státního zastupitelství a nenechal se politicky koupit? Je to prostě komouš a hotovo.

Jestli už nyní opozice vyhrožuje, že po uchopení moci ho vypráská, co tím o sobě říká?

Že státní zastupitelství bude tancovat, jak ODS bude pískat (kdyby se zase náhodou objevila nějaká paní Nagyová, pánové Janoušek, Rittig, Novák či Oulický, mohlo by se to hodit).

Že nezáleží na tom, jak se člověk snaží a profiluje třicet let, když před listopadem definitivně propadl peklu (stejně jako Pavel Rychetský, Jaroslav Kubera, Miloš Zeman, Andrej Babiš, Petr Pavel a desítky dalších).

Že antikomunismus ne jako ideologie, ale nástroj odplaty není mrtvý a před volbami se hodí obzvlášť.

Ale proč ne? Je to transparentní a je jen na voličích, zda se s tímto postojem ztotožní.