Všichni tři mají společnou historickou minulost, jejich životy více či méně ovlivnil holocaust, protože jsou napůl Židé. Řeč je o Pavlu Kroupovi, Tomáši Kašparovi a Alexandru Tomskému, kteří jsou potomci dobrušských Židů, kteří přijeli do Dobrušky zakončit dny židovské kultury.

Devětapadesátiletý Pavel Kroupa, který nyní žije v Praze, sdílí židovskou kulturu přes svoji matku, která se narodila v Dobrušce a pochází z rodiny Bergmanů, jež měla velkoobchod s látkami. Celá její rodina zahynula za války. Přežila jenom ona. Po válce se vdala do Prahy za jeho otce. Tam se totiž její rodina přestěhovala ještě před tím, než šla do transportu.

Jenom v rodině

Zrovna nedávno se sešel se vzdáleným příbuzným, který přežil holocaust, protože se mu jako malému podařilo dostat do Ameriky.

„Shodli jsme se na tom, že o problémech židovství se mluvilo jenom v rodině. Mimo ni se to nijak nešířilo. Já jsem samozřejmě všechno věděl, ale vůbec jsem to nevnímal tak, že bych se cítil nějak jiný. To absolutně ne," řekl Pavel Kroupa, jemuž se nyní ze světa hlásí různí příbuzní, se kterými se snaží se scházet.

A jeho názor na židovství? „Myslím si, že židovství ve člověku vypěstuje takovou zvláštní odolnost a energii. Cítím, že nepřízně osudu zvládám s větší energií, než kdybych Žid nebyl. Myslím, že je to dědičné. Viděl jsem to u své matky, která po tom všem, co prožila, v sobě měla obrovskou energii až do poslední chvíle. To je můj pozitivní vklad," dodal Pavel Kroupa.

Příběh Tomáše Kašpara je poněkud jiný. Jeho tatínek byl rakouskouherský pilot, který v roce 1918 přešel do československé armády a poté byl odvelen na Slovensko, kde poznal jeho maminku, slovenskou Židovku. S ní se vrátil do své rodné obce Českého Meziříčí. Zde se zapojili do protinacistického odboje.

„U tatínka se schovávalo mnoho československých důstojníků, kteří byli tehdy mimo zákon. Otec se jim snažil zajistit ubytování jednak u nás, a dále také znal poměrně dobře Zlatý potok, kde bylo spousta tkalcoven, v nichž se dalo dobře ukrýt," vyprávěl devětasedmdesátiletý Tomáš Kašpar, který žije jak v Praze, tak ve Štrasburku.

Když mu bylo deset let, jeho rodiče byli zatčeni gestapem. Otec byl v roce 1944 odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán těsně před koncem války. „Židovství jsem se nikdy moc nevěnoval. Až teď ve stáří začínám číst židovskou literaturu. Ta mi dává i trochu něco nového, protože jsem o tom moc nevěděl," dodal Tomáš Kašpar.

Změna nepomohla

Prarodiče Alexandra Tomského byli oba Židé. Jeho dědeček pocházel z Dobrušky, dokonce si změnil jména z Tausig na Tomský. Samozřejmě, že to nepomohlo. Babička však měla štěstí, že pocházela ze sirotčince a její původ nebyl znám. Kvůli bezpečnosti se spolu rozvedli a ona odjela sloužit do Berlína.

„Můj otec přežil válku v Hradci Králové v úkrytu v semináři. V roce 1944 ho někdo udal, a tak byl urychleně poslán na nucené práce do Německa. Jakoby dobrovolně se přihlásil, aby unikl prozrazení, ke kterému došlo. Když se otec vrátil, tak jsme žili ve stínu holocaustu," přiznal čtyřiašedesátiletý Alexandr Tomský, který nyní žije v Praze.

Jeho matka, která pochází z Polska, ho v dětství společně s otcem nutila číst židovskou literaturu. „Můj otec se s tím takhle chtěl vyrovnávat, ale nepodařilo se mu to. Když zestárnul, tak začal trpět a vraceli se mu všichni příbuzní, kteří zahynuli. On se nemohl vyrovnat s tím, proč vlastně on přežil, a spáchal sebevraždu," vzpomíná Alexandr Tomský.