VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Zdědil jsem dobrý gen,“ směje se mladý běžec

Rychnov nad Kněžnou – Není to tak dávno, co oslavil patnácté narozeniny. Na poličkách už má tolik medailí a pohárů, že by mu je mohl závidět kdejaký profesionální sportovec. On však zůstává skromným deváťákem se svým snem. DANIEL VANDAS z Vamberka patří k nadějným orientačním běžcům a jednou z něj možná bude i architekt. Teď však veškerý volný čas tráví s mapou v ruce uprostřed lesů.

13.12.2013
SDÍLEJ:

Jednou z něj možná bude i architekt. Dnes má ale Daniel Vandas velký sen v orientačním běhu, jemuž se věnuje od tří let.Foto: Archiv D. Vandase

Jak jste se k orientačnímu běhu dostal?
My jsme taková běžecká rodinu. Už děda s babičkou se tomuto sportu věnovali.

Děda měl dobrého kamaráda, který dělal orientační běh a tak to zkusil taky. Poté to chytlo i taťku, který začal hodně běhat a když poznal mamku, tak ta také tento sport dělala.

Vizitka a úspěchyJméno:          Daniel Vandas
Narozen:       11.9.1998
Bydliště:        Vamberk
Žák 9. A Základní školy Masarykova v Rychnově nad Kněžnou
Sport – Orientační běh:
Daniel nyní běhá za oddíl OK99  Hradec Králové. Zde působí od jara 2013, protože v tomto oddíle působí i trenér české reprezentace. Minulý rok ještě působil v oddíle orientačního běhu Spartak Rychnov nad Kněžnou.
Člen výběru dorostu reprezentace ČR pro rok 2013.

Některé letošní úspěchy:
Mistrovství Evropy Dorostu v Portugalsku  5. místo
Mistrovství ČR  2. místo
Mistrovství ČR družstev 3. místo
Oblastní mistrovství 1. místo

Takže taková rodina orientačních běžců. A vy jste s tímto sportem začal v kolika letech?
Už asi ve třech letech.

To je hodně brzo. Ale v jakém okamžiku se to u vás zlomilo a přestal jste orientační běh vnímat jako pouhý koníček?
To je. Ze začátku jsem tak nějak pobíhal s rodiči. Zlom přišel asi ve třinácti letech, což bylo před dvěma lety.

Režim jako takový se tehdy ještě úplně nezměnil, ale začal jsem na sobě víc pracovat, jelikož mám sen se dostat do špičky v České republice.

Nicméně určité odříkání to asi bude?
Je to trochu jiný. Nemůžu si dělat co chci, ale už mám nastavený svůj řád. Trenér mi píše plány, kdy mám co dělat a musím to dodržovat.

Například, když dojdu ze školy domů, musím jít na hodinu a půl běhat. Je to už asi i taková povinnost.

A vnímáte ji jako povinnost, která vás baví nebo už se taky někdy přistihnete, že vyloženě musíte a nechce se?
Taky už byly takové chvíle. Třeba, když běhám v zimě. To se mi vůbec nechce, ale musím. Hodně mě v tomhle podporují naši. Říkají mi, že když chci něčeho dosáhnout, musím pro to něco udělat.

Podporu rodičů máte velikou. Předpokládám, že i děda s babičkou jsou šťastni, že jste převzal pomyslnou rodinou štafetu?
To je pravda. Moc mě podporují a fandí mi. Sice už babička s dědou nemůžou tak často jezdit na závody, jelikož v kategorii, kterou nyní běhám, se závody konají po celé republice v podstatě každý víkend, ale i tak za mnou stojí a jsou rádi.

Téměř každý víkend na závodech. To už vám asi mnoho volného času nezbývá. Zvládáte mezi školu a trénink vpasovat ještě něco jiného?
No, moc už ne. Jedině v pátek večer mám volno anebo pak v neděli, ale to už se zase musím připravovat do školy. Je to v tomhle trochu náročný (směje se).

Co je podle vás nejdůležitější v orientačním běhu?
Neudělat chybu a jít mapově čistě. Když netrefím přesně stanoviště, načítají se vteřiny a člověk se stresuje. Je to hodně o psychice.

Mluvíte o psychice. Umíte s ní už nějak pracovat?
Pomáhá mi taťka. Když jsou nějaké důležité, třeba republikové závody, tak si mě vezme stranou a radí mi, jak jít. hlavně, abych se nesnažil nikde nic dohánět, ale šel jsem furt stejně. To mi pomáhá.

Jak funguje vlastně teď váš trénink?
S trenérem se vídám jednou týdně, jinak mi píše plány, podle kterých se řídím. Někdy si chodím i zaběhat s taťkou. No a s mamkou už moc ne, ta už je na mě pomalá (směje se).

Vraťme se ještě k tomu vašemu snu, dostat se do špičky v orientačním běhu v České republice. Zatím jak se to tak jeví, tak k tomu máte dobře našlápnuto. Ve své kategorii všechny porážíte?
Zatím se mi to daří. Mám velký dar od taťky, jelikož velmi dobře ovládá práci s mapou a tak jsem zdědil dobrý gen (směje se). Orientační běh totiž není jen o běhu jako takovém, ale je potřeba se rychle a velmi dobře zorientovat v terénu.

Co na vaše úspěchy říkají ostatní běžci v kategorii. Moc šancí na úspěch jim nedáváte?
Nepanuje mezi námi ještě nijak velká rivalita. Orientační běh obecně není zas až tak moc populární a tak se všichni více méně znají. V naší kategorii jsme dalo by se říct kamarádi. Je to jako ve třídě. Ale někdy se to taky nepovede a nevyhraju. Až do konce není nic jistého. Já mám takový svůj systém. Při každém závodu si dávám nějaký cíl, kterého chci dosáhnout a ten se snažím dodržet.

Co bývají takové cíle?
Třeba abych šel čistě, bezchybně, abych si nevytvořil časovou ztrátu anebo abych to někde na trati nepřehnal nebo nepřeběhl.

Hraje nějakou roli v orientačním běhu počasí?
prakticky vůbec. Běhá se za bouřky, za deště, v zimě…

Co vám nejvíc vyhovuje a naopak vadí?
Nejradši mám teploty kolem 12 stupňů Celsia a nesnáším velká vedra. Teď na podzim jsem byl na mistrovství Evropy v Portugalsku a byl jsem nalosovaný tak, že jsem vybíhal v pravé poledne. Běhat v třiceti stupních fakt není moc příjemný…

Jaký máte sen jako kluk, když pomineme sport?
Asi je vážně v orientačním běhu. A když vezmu školu, tak zatím asi jít na gympl a pak možná architektura, jelikož mě moc baví rýsovat a kreslit. Jako malý jsem chodil do „zušky". To jsem taky zdědil po taťkovi, který rád maluje.

Máte teď aktuálně nějaký svůj velký cíl?
Chtěl bych se dostat na mistrovství Evropy do Makedonie, který se koná příští rok koncem června. vychází to na poslední den školního roku, takže bych nemohl být na slavnostním vyřazení deváťáků, což mě trochu mrzí, ale orientačnímu běhu jsem už věnoval hrozně moc času a je to můj veliký sen.

Prostě a jednoduše mě baví.

Autor: Silvie Špryňarová

13.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Týniště oslavilo návrat do Olšiny výhrou nad Broumovem

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

AKTUALIZOVÁNO

Konečně! Nový úsek Dálnice D11 už slouží řidičům

Hradec Králové – „Začněte pouštět,“ zazněl dnes o půl třetí odpoledne pokyn od vedoucího Správy a údržby dálnice. V tu dobu se „odkoply kužely“ a motoristům začal sloužit dlouhá léta vyhlížený úsek dálnice D11. Úsek, který má odlehčit Novému Městu či Libišanům a po takřka osmdesáti letech od prvních plánů přivést dopravu z Prahy až k úpatí Hradce Králové.

Po nárazu do mostku odvážela řidiče sanitka

Albrechtice nad Orlicí - V pondělí dopoledne kolem desáté hodiny došlo na silnici z Albrechtic nad Orlicí do Borohrádku k nehodě osobního auta, které narazilo do mostku.

Přepychy vstřelily čtyři branky za dvanáct minut a slavily výhru

Rychnovsko - Nejvyšší okresní fotbalová soutěž pokračovala o víkendu zápasy druhého kola.

OBRAZEM: Právě jsme se narodili

Rychnovsko - Vážení rodiče, díky vstřícnosti rychnovské porodnice vám přinášíme fotky nejmladších Rychnováků. Každý týden náš fotograf fotí nově narozená miminka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení