Na Libora se vzpomínalo jako na veselého kluka – smíška celé druhé roty 43. výsadkového praporu v Chrudimi, který dokázal všem zvednout náladu.

Libor byl podle svých známých také člověk, který se nikdy nezdráhal pomoci druhým a o pomoc ho mohl požádat každý. Choval se tak prý ve službě i v civilu. Byl to milovaný syn, bratr, švagr a partner. „Libor vždy říkával, že kdyby se něco „podělalo“, nemáme truchlit, ale máme naopak pořádně zapunkovat,“ pronesl při obřadu jeho přítel a kolega z roty desátník Milan Klívar.

Libor byl vyznamenán in memoriam

Během rozloučení byly přečteny dva rozkazy ministra obrany. První se týkal válečných veteránů. Libor Ligač byl 8. července jmenován do hodnosti štábního praporčíka in memoriam. Druhý rozkaz se týkal vyznamenání – byl mu udělen Kříž obrany státu. Oba rozkazy podepsal ministr obrany Martin Stropnický.

Dvaatřicetiletý Libor Ligač byl podle slov svých přátel a blízkých výjimečnou osobností. Kromě jiného také vynikal ve sportu, především v gymnastice a atletice, ale podle svých přátel byl výborný takřka ve všech sportovních disciplínách. „Byl nejlepší z nás všech," poznamenal sklesle jeden z jeho kamarádů.

Nezasloužil si odejít kvůli zbabělému činu

Libor Ligač byl oddaný své službě a byl statečným vojákem. „Dělal svou práci na dvě stě procent. Všichni na něj vzpomínáme jen v dobrém, měli jsme ho rádi. Byl to opravdu dobrý kluk a kamarád. Člověk, který si nezasloužil odejít kvůli nesmírně zbabělému činu fanatického tálibánského atentátníka," prozradil Liborův přítel Filip Šimon.

Rozloučení zakončily tři salvy

Na začátku obřadu nad smuteční síní přeletěl v nízké výšce třikrát bojový vrtulník Mi24. Vlastní rozloučení se na přání rodiny konalo bez účasti médií, zakončily je tři salvy vypálené čestnou stráží a státní hymna.„Pro nás pro všechny jsou to asi nejtěžší chvíle našich vojenských kariér. Musíme se soustředit na to, abychom se postarali o pozůstalé a důstojně se rozloučili s padlými vojáky," řekl velitel 4. brigády Miroslav Hlaváč. Podle něj byli všichni muži, kteří zemřeli po útoku v Afghánistánu, výborně vycvičení vojáci a vzorně plnili své úkoly.

Chrudimi se v podvečer sloužila zádušní mše za všech pět padlých českých vojáků.