Zachraňují zbídačená zvířata před smrtí

Tamní karanténní stanice fungují jako útulky, ovšem jenom v uvozovkách.

Oproti našim útulkům, tam pejsci často nemají ani boudu, leží pouze na studených kachlích za zamřížovanými celami, a čekají – většinou jen na smrt.
Ano, každý pejsek v karanténní stanici má vymezený určitý čas, který se mu odpočítává. Když je zde dlouhou dobu, dostane smrtící injekci bez ohledu na to, jestli to bylo štěňátko nebo dospělý pejsek.

Naštěstí existuje skupina mladých lidí, kteří založili na Facebooku skupinu nazvanou Odsúdené psíky, a tam denně nabízejí tyto psy z celého Slovenska. Takže není výjimkou, a děje se to čím dál častěji, že my, Češi, tato zvířata jezdíme zachraňovat a vozíme si je domů.

Jen pro silné povahy

Od jedné spřízněné duše jsme dostali tip na dva bratry z obce nedaleko Žiliny, kteří špatně zacházejí se zvířaty. Cesta k nim byla velmi dlouhá a náročná, jeli jsme s Alenou Škarkovou, jejím manželem a synem Ondrou téměř 24 hodin, ujeli přes tisíc kilometrů. To vše samozřejmě na vlastní náklady jen proto, abychom ty chudáky zachránili. Situace na jednom z míst, které jsme navštívili, byla zoufalá. Všude se ozývalo příšerné vytí spousty psů přivázaných na sotva metrovém řetězu. Z boudy jsme nemohli přeslechnout neskutečný nářek. Na naši otázku, co to je, nám odpověděli, že se před dvěma dny narodila štěňata, ale jejich počet neznali. Bylo jim to jedno. Uvedli, že oni se o to stejně starat nebudou. Tito lidé pravděpodobně z důvodu negramotnosti ani nevyužívají možnosti kastrace, kterou jim a dalším dědinám město nabízí za symbolickou cenu.

Pohled, který se nám naskytl, byl skutečně velmi náročný na psychiku. Naše prosby, aby narozeným štěňatům neubližovali, že jakmile přestanou pít od feny, tak se pro ně vrátíme, nevyslyšeli. Dnes již nežijí.

Původně jsme jeli pro šest štěňat německých ovčáků, ale oni nám dali pouze čtyři. Nechali jsme jim tam jídlo pro zvířata a rychle popadli čtyři štěňátka, která byla v zoufalém stavu. Že byla špinavá, zablešená a páchnoucí, nám vůbec nevadilo, hlavně že jsme je měli naložená. Rychle jsme odtamtud ujížděli pryč. Pro všechny se nám podařilo najít nový domov.

Další naše zastávka byla v Žilině, kde nám na parkovišti u marketu předali dvě štěňátka zachráněná z Karanténní stanice Zvolen, kde by je za pár dnů čekala smrt. Jedna ze dvou překrásných fen, které byly velmi vystrašené, má již milující domov, ta druhá (Meggynka) na ten svůj stále čeká u paní Škarkové doma.

Zhruba za další hodinu jsme obdrželi ještě další tři štěňátka německého ovčáka.

Tak taková byla naše první záchranná akce. Jsme velmi rádi, že všechna štěňata putovala do dobrých rukou milujících páníčků.

Pavlína Vacková