Jiří Stanislav v OSN pracoval od poloviny devadesátých let minulého století do roku 2000. Od osmašedesátého roku působil ve světě nejen jako hasič, ale i jako herec, voják, poradce politiků a hlasatel BBC. V sobotu byl svědkem odhalení znaku letištních hasičů, jejichž tým pracuje při borohrádeckém Sboru dobrovolných hasičů. Jiří Stanislav je uznávaným záchranářem ve světě. Od útlého věku v něm dřímala duše záchranáře.

Jak lidé přijdou k tomu, že chtějí zachraňovat další životy?
Všechno se váže na něco. Jestliže od dětství žijete na vesnici na jižní Moravě, která se jmenuje Horní Dubňany, a jste malý hasič, pak nedospělý hasič, později se přestěhujete s rodiči do Ostravy, kde zase vyhledáváte hasiče, najednou zjistíte, že vás dělí jen krůček od profesionálních hasičů. V Ostravě jsem byl potápěč – hasič. Pak přišel rok šedesát osm. Záchranář už byl ve mně. S tím se člověk rodí. Tak jsem se záchranářství věnoval i v zahraničí, kam jsem emigroval v osmašedesátém, přestože jsem rok před tím byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění – obor činoherního herectví.

Kam vedly vaše první kroky, když jste opustil vlast?
Nejprve jsem se dostal do Kanady, kde jsem se postupem času propracoval opět k herectví. O tři roky později jsem získal stipendium kanadské vlády ke studiu ve Francii a po návratu jsem sloužil v kanadské armádě.

Údajně jste pracoval i pro kanadskou vládu.
Ano. Pracoval jsem pro federální vládu jako asistent ministra financí Johna Turnera, který se později stal kanadským premiérem.

Později jste se dostal do Anglie. Co vás tam čekalo?
V roce 1978 jsem odjel do Anglie, kde jsem pracoval jako herec ve filmu a televizi, psal jsem filmové scénáře a učil se na dramatické škole v Londýně. V téže době jsem pracoval také externě v BBC jako hlasatel stanice Volá Londýn. Ovšem když jsem se dověděl, že tu hledají hasiče, opět se ve mně probudilo záchranářství a nadšení, že se k tomu, co v člověku dřímá, mohu vrátit. Sloužil jsme u Londýna jako záložní hasič - záchranář.
Opět jste se vrátil do Kanady. Od hasičů jste si ale zase odskočil k divadlu a dokonce k učení.
V roce 1988 jsem se na pár let vrátil zpět do Kanady, kde jsem učil na Univerzitě v Ottawě a působil v divadle i v televizi. Musím dodat, že po celou dobu mého působení v zahraničí jsem byl aktivní v krajanských organizacích.

Z Kanady jste mířil do Států. Které profesi jste tam dal přednost?
V roce 1992 jsem se usadil poblíž New Yorku, kde jsem se vrátil k hasičům, jelikož tu opět hledali další záchranáře. Působil jsem v Evropě, takže o mě měli zájem. Absolvoval jsem hasičskou akademii a vrátil se ke svému původnímu povolání hasič záchranář – potápěč a pracoval na břehu oceánu v rowaytonských loděnicích.

Kdy jste se poprvé vrátil do vlasti?
Domů jsem se dostal v roce 1990 a získal tehdy zpět československé občanství. I tady jsem se věnoval řadě činností. Zastupoval jsem mnoho zahraničních firem a působil jsem jako speciální velvyslanec severoamerické obchodní komory a pracoval jsem čtyři roky jako poradce zahraničního oddělní českého senátu, organizoval jsem návštěvy politiků a významných osobností. Například v roce 1995 u příležitosti padesátého výročí konce druhé světové války jsem přijel do Česka jako osobní doprovod generála Georgie Pattona a doprovázel ho po republice.

Pak jste se natrvalo vrátil domů?
To bylo v roce 2000. Zůstal jsem však aktivní. Jsem poradcem československé obce legionářské a hlavně pomáhám hasičům záchranářům. Při povodních jsem pracoval v krizovém štábu. Dnes působím jako starosta ve své rodné obci, jsem starostou tamního Sboru dobrovolných hasičů.
Dobrovolné hasiče podporujete hodně. Jak říkáte, máte záchranářského ducha. Jak se díváte na současnou činnost dobrovolných záchranářů?
Jednoznačně musím říci a jsem za to rád, že stoupá jejich prestiž, která bohužel po revoluci klesla. Povodně pak ukázaly, že sbory mají úroveň, že byly první na postižených místech a pracovaly zadarmo. Mrzí mě však, že tito záchranáři se musí potýkat s malou podporou státu. Osobně bych ubral finance určené pro protidrogová centra a věnoval je hasičům. Vždyť i to je určitá prevence, když pracují s mládeží a ukazují jí jiný životní směr.

Ve světě mají dobrovolní hasiči lepší postavení?
Jednoznačně musím říci, že ano. Jejich úlohu nikdo nepodceňuje . Věřím, že ke zlepšení dojde i u nás. Jsme na dobré cestě.