Devítičlenná skupina v čele s Petrou Karlovou přijela letos s jednoznačným cílem – posunout workshop do roviny fyzických zásahů a vyzkoušet si tak práci v reálném prostředí a s materiálem v měřítku 1:1.

Členové týmu, který se oproti loňsku více než z poloviny obměnil, se přitom soustředili na potok Brtva, protínající město od východu na západ. Už během prvního pobytu totiž architekti prošli celou jeho trasu na území Dobrušky a v těsné blízkosti objevili málo známá, a přesto krásná zákoutí, ale i značně exponovaná místa, na něž se podívali úplně jinýma očima než místní obyvatelé.
„Hlavní motiv je objevování míst, která vy v Dobrušce neznáte nebo nepoužíváte tolik, nechodíte k nim, což byla pro nás příležitost, jak město proměnit," řekla na úvod architekta Petra Karlová a pokračovala „Naším cílem nebylo změnit v Dobrušce něco zásadního, ale drobnými zásahy ukázat, co se dá za pár dní udělat. Zároveň by to měl být impuls pro to, co se dá dělat i v jiném měřítku."

Ještě před odchodem do vybraných lokalit zdůraznila: „Pro nás všechny to byla cenná a také extrémní zkušenost, která trvala pět dnů, v nichž jsme se museli rozhodnout, co budeme dělat, kde a jak to budeme dělat, vymyslet konstrukční řešení, objednat i přivézt materiál a objekty postavit. Jsme rádi, že se nám podařilo dotáhnout práce do konce, a budeme zvědaví na váš názor i na to, jaké diskuse vyvolají objekty dál."

Místa u potoku Brtva, v nichž architekti pracovali, se velmi lišila. První z nich je romantický, ale téměř neznámý prostor nad soutokem se Zlatým potokem v Pulicích, ještě před několika dny kopřivami zarostlé a téměř neprůchodné místo. A právě tam vzniklo odpočinkové stanoviště.
„Přestože zdejší obyvatelé považují potok za špinavý, lze objevit jeho krásu. Chtěli jsme změnit jeho vnímání a dát místu jiný charakter. Věříme, že nyní ho budou využívat i studenti školy, která funguje opodál," představila svoji práci první trojice a většina dobrušských účastníků „vernisáže" přiznala, že právě zde se ocitla poprvé v životě.

Další objekt se nachází v těsné blízkosti historického centra, v místě regulovaného toku u sochy sv. Vavřince: „Zarazilo nás, když jsme viděli paní sedět na stávající, nevhodně postavené lavičce, která místo, aby se dívala směrem na radniční věž, hleděla do betonové zdi. Lidí tudy prochází celkem hodně, a tak jsme chtěli, aby při odpočinku viděli reálně na radnici. Abychom místo zkulturnili, zakryli jsme dřevem polorozpadlé rezavé zábradlí a postavili kolem kmene krásného kaštanu lavičku," prezentovali svůj záměr a jeho realizaci další členové týmu. Poslední zastávkou programu byla vyhlídka nad téměř zmizelým tokem v prostoru Poddomí.

„Vyhlídkou jsme si místo pojmenovali my. Konstrukce je tedy udělána jako vchod, který symbolizuje, že místo může být svým způsobem zajímavé. Po lávce se pak dostaneme ke konstrukci, která může sloužit jako stůl, ale je na každém návštěvníkovi, jak ji využije. Chtěli jsme, aby objekt neměl jednoznačný význam, ale aby si obyvatelé mohli sami domyslet, jak ho používat," zdůraznili autoři.

Prezentaci výsledků druhého ročníku architektonického workshopu byl přítomen výtvarník Josef Dudek, mluvčí společenstva Tři hvězdy (party zhruba stovky mladých architektů a výtvarníků), který v krátkém hodnocení mimo jiné řekl: „Projekt nemusí stát skoro nic nebo může stát hodně peněz, přesto může být stejně dobrý nebo stejně špatný. Podle mého názoru je naprosto rozhodující to, když tvůrce najde místo, které má potenciál, může sloužit a jenom proto, že je nepovšimnuto, nepřináší obyvatelům nějaké hodnoty. Když se podaří najít potenciál a způsob, jak ho zhodnotit a předat obyvatelům, je to projekt, který má právo být realizován. V tomto případě přesně platí pořekadlo: Nejsem tak bohatý, abych kupoval laciné věci. Věřím, že právě tak to bude v projektech, které se rozhodne město realizovat."

Že v nastoupené cestě míní Dobruška pokračovat, potvrdil starosta Petr Lžíčař: „Workshop mně otevřel oči v několika věcech. Například prostor prvního zastavení jsem díky tomu objevil poprvé, protože jsem nikdy neměl důvod tudy jít. To samé je lokalita u sv. Vavřince, tedy pro změnu místo, kde člověk chodí téměř každý den, ale teprve díky novému přístupu objeví výhled, kterým se dosud nepodíval. Je to tedy opravdu záslužná činnost a budu velmi rád, když přijedete za rok znovu."

A na závěr dejme slovo dobrušskému radnímu a architektovi v jedné osobě – Oldřichu Bittnerovi: „Ukázali jste, co se dá za pár dnů vyrobit, ale zejména, jak se na dané místo podívat a jak ho do budoucna používat. To je velmi cenné a doufám, že to Dobrušce v lecčems otevře oči a inspiruje ji," řekl uznale na adresu nastupující generace kolegů.  (ehl)