Únor bílý, pole sílí, to víme už od předků. Kdo ale posílá ty odvážlivce, muže i ženy, kteří se pustili před časem do odvážného zápasu s vlastní hmotností, a cíl už mají nedaleko?

Především oni sami, jejich dobrý pocit, že udělali něco mimořádně dobrého pro své zdraví, pohodu a spokojenost a navíc i praktického, což se odrazí zase v jejich jarním šatníku, který se mnohým za měsíc rozšířil, zatímco oni se smrskli. Myslím tím nádherné chvíle, kdy mohou na manžela radostně zavolat: Pepo, podívej, už se zase do nich vejdu. A pánové zase: Podívej, lásko, už se mi vrací sako! Změna jídelníčku vedená rovněž zkušeností starších, že tučná strava jest sémě ďáblovo, a přiměřený pohyb těla, cvičení prostě udělaly své. Tak vydržte dál, cíl je na dosah. Až dojdete k úspěšnému závěru, stejně přijdete na to, že cíl není zase tak důležitý, daleko poučnější a cennější pro člověka je cesta k němu.

Můj atletický soused nerad chodil na venkovské taneční zábavy a plesovou sezonu nenáviděl. Když jsem se ho ptal proč, říkal: „Já prostě to povinné sousedské stěhování kredenců nemám rád.“ Myslel tím ony tance ze slušnosti s barokními dámami. Až se na prvním „odlehčeném“ plesu budete vznášet ve víru tance jako vánek, poznáte, že trocha té námahy stála za to. Že se vám přeci jen zdařilo změnit směr - vrátit barokní náznaky své postavy ke štíhlé gotice.