V roli entomologa už se narodil, brouky prostě žije

Pro někoho by byly například Kanárské ostrovy velikým lákadlem zejména díky moři, on ale převážnou většinu času trávil v mlžném lese a zkoumal zdejší brouky.

To vše se mu podařilo uskutečnit díky studiu oboru ochrana přírody na Katedře ekologie a životního prostředí v Olomouci, kde se v současné době věnuje studiu herbivorního hmyzu. Jedná se o hmyz, který se živí rostlinami.

Díky své píli a silné vůli dnes patří mezi opravdové odborníky na skupinu nosatcovitých brouků v České republice.

Jak jste se k této zálibě, teď už i práci, vlastně dostal?
Už od mala jsem běhal po stráních kolem našeho domu a sbíral vše, co lezlo a mělo víc než čtyři nohy. Doma se na mě nejdříve sice dívali skrz prsty, ale nakonec jsem se díky jejich podpoře už v osmi letech dostal na konzultaci s výborným entomologem panem Antonínem Kačírkem z Rychnova nad Kněžnou.

Potom se to všechno rozjelo ve velkém. Na střední škole byla moje záliba ještě posílena seznámením s výborným „nosatcářem“ Robertem Stejskalem ze Znojma.

Jaké je vlastně vaše zaměření, o které brouky se nejvíce zajímáte?
Obecně se věnuji studiu ekologie a biologie herbivorního hmyzu. Jak už bylo zmíněno výše, nejvíce mě zajímají nosatcovití brouci střední Evropy. Ovšem nález každého vzácnějšího či ohroženého druhu hmyzu je pro mě jako pro vystudovaného ochranáře zajímavý.

Jak vypadá taková práce entomologa?
Základním kamenem entomologické práce je chození do terénu a sbírání brouků. Složitější už potom bývá všechny nalovené brouky určit.

Co je nejtěžší?
Asi nejsložitější mi přijde vysvětlit lidem, proč brouky sbírám a že neumírají zbytečně. Každý brouk, kterého seberu, je pečlivě zpreparován a jeho nález přispívá k obecnému vědeckému poznání české nebo i zahraniční entomofauny. Bez dokladového materiálu entomologie prostě dělat nejde, brouka v terénu často neurčíte a musí se s ním pod binokulární lupu.

Které země jste už za studium navštívil?
Začínal jsem samozřejmě ve střední Evropě, během magisterského studia jsem sbíral brouky třeba na Slovensku, ve Slovinsku nebo v Maďarsku. S přibývajícími lety se mi pak podařilo dostat dál – na Sardinii, Sicílii, jižní pobřeží Francie, opakovaně do rumunského Banátu.

Které země vás nejvíce zaujaly?
Nejexotičtější zážitky přišly zhruba před rokem. To jsem navštívil tropický ostrov Borneo. A letos v zimě jsem strávil tři měsíce na Kanárských ostrovech v rámci své vědecko-výzkumné stáže. Tam jsem se lépe než sbírat brouky naučil řídit terénní auto po zdejších křivolakých, velice úzkých a strmých silničkách.

Už jste někdy objevil nepoznaný druh?
Momentálně zpracovávám materiál z Bornea, ve kterém s největší pravděpodobností bude několik nových druhů pro vědu. Už dříve jsem ale objevil hlavně nosatcovité brouky, ne nově pro vědu, ale nově pro území, ze kterého dřív nebyli známí. Například pro Českou republiku, Rumunsko a další.

Máte doma také nějakou sbírku těchto brouků?
Sbírku buduji postupně, zaměřuje se hlavně na nosatce a brouky žijící v Čechách. Spousta materiálu ale ještě teprve čeká na následné zpracování.

Hodně se zaměřujete na brouky žijící v Čechách, chodíte je do našich lesů také zkoumat? Vyrazíte někdy na průzkum i do lesa na Rychnovsku?
Samozřejmě, k rodnému kraji mám velice vřelý vztah. Vyrážím nejen do lesů, ale i na stráně a louky na celém Rychnovsku. Mojí nejoblíbenější domácí lokalitou je teplomilná stráňka hned za naším domem v Dlouhé Vsi.

Žijí i tedy v našem okrese zajímavé druhy?
Krajina v okolí Rychnova je hodně ovlivněná člověkem, což pro většinu brouků moc příznivé není. Zajímavější druhy zde ale můžeme v zachovalejších místech nalézt. Třeba hned na louce za domem jsem letos na jaře našel takového bizarního brouka – majku fialovou. A při oslavě v osadě Proloh nám přistál na salátu krásný nosorožík kapucínek.

Existuje nějaký nález, z kterého jste měl doposud největší radost?
Žádný konkrétní mě nenapadá, já se raduji v podstatě z každého zajímavého nálezu, který se mi povede. Pokud bych musel jmenovat, na ostrově Borneo jsem byl nadšený z obřího střevlíka plošce sundského – Mormolyce phyllodes, kterého jsem dříve znal jen z televizních dokumentů Davida Attenborougha.

Co na vaši neobvyklou zálibu říká rodina a blízcí?
Mám velké štěstí, že mě moje rodina a blízcí odjakživa podporují. Často mi i posílají fotky brouků, abych jim určil, co jim doma leze po podlaze nebo na okně. A moje přítelkyně naštěstí souhlasí s Oscarem Wildem, že každý muž by měl mít nějaké zaměstnání.

A jak si představujete svou budoucí práci? Chcete se nadále věnovat broukům a jejich výzkumu?
Do budoucna se v dnešní době moc plánovat nedá, ale vím jistě, že brouky budu dělat vždycky. Rozhodně se toho nevzdám. Ideální by bylo dělat profesionálního entomologa buď na univerzitě, nebo v muzeu. Pokud to nepůjde, zůstane mi to alespoň jako koníček.

Kolik taková záliba a vlastně i práce zabere času?
Času to zabírá hodně, ale entomologický výlet se dá maskovat třeba i za degustaci vín v Mikulově nebo horskou túru v Jeseníkách. Spojuji tak příjemné s užitečným. Nikdy to pro mě nebude pouze povinnost, ale hlavně zábava a radost. Když se mi podaří nějaký zajímavý objev, jsem opravdu nadšený.