Moderátoři Lada Klokočníková a Miroslav Vaňura pozvali k mikrofonu zakladatele  těchto sklářských slavností docenta Václava Šplíchala.

Scházíme se na sklářské slavnosti v Deštném už po jedenadvacáté. Také letos tavení skla dřevem přilákalo tisíce diváků…
Tavení dřevem je jedinečné, je to historické, je to tradiční, tak se v těch sklárnách topilo, tak se tavilo a na tu tradici se navázalo. V tom je jedinečnost této akce v Deštném, která je jediná na světě, pokud víme, protože všude už se topí plynem nebo elektřinou.

Myslíte si,  že je šance na návrat tavení skla do Orlických hor?
Myslím si, že ne.  Do Orlických hor asi ne, ale já věřím, že dokonce takovouto formou  se to sklářství udrží, dokonce přežije to období nepříznivé ve vztahu ke konkurenci strojové výroby. Ono se pořád stále více ukazuje, že ruční práce přece jen vítězí
a bude vítězit. My dokonce
v jednom našem projektu připravujeme vybudování takzvaných vandrovních míst 
v celé České republice, kde budou mistři různých řemesel vytvářet podmínky, aby mohl přijít mladý člověk a mohl se u nich  třeba tři týdny zaučit. A samozřejmě Deštné bude  centrem spolupráce především s Chorvatskem, protože v Daruvaru bylo také sklářství. Je to něco obdobného jako tady.

Je podle vás v Orlických horách ještě nějaká zapomenutá sklárna, kterou dosud nikdo nenašel?
Kdybyste viděli, jaké dobrodružství jsme prožívali 
v hledání nejstarší lokality sklárny! A pomohl nám zdejší rodák, Němec. Navedl nás 
k tomu, že jsme společně potom zajímavé místo našli. 
I když je tam otazník:  my jsme našli všechny stopy, sklářské domy, ale nenašli jsme tu nejdůležitější stopu po vlastní výrobě. To jsou  kapénky skla,  struska, aby se nám to plně  potvrdilo. Celkem  víme o třiceti, to je opravdu světové unikum.