Práce téměř detektivní? I tak se může jevit činnost letopisecké komise. Při archivování starých dokumentů každou chvíli narazí na nějaké tajemství a když se do některého z nich podaří vnést světlo, působí to prý na všechny členy téměř zázračně.

„Samozřejmě. Každé pátrání přináší do naší práce trochu vzrušení, objevování je vždy napínavé,“ potvrzuje Vladimír Macek z letopisecké komise, která má sídlo v Kodymově národním domě. Nejčastěji se prý dohledávají jména osob na fotkách.

Se značkou auta si nevěděli rad

„Originály skenujeme do počítače, pak je uložíme do archivních krabic a už se pracuje jen s počítačem. Chodí sem pamětníci, sedneme si k obrazovce, můžeme jim záběry i zvětšit. Každou získanou informaci zapíšeme k fotografii, naším cílem je, aby u fotografií byly popisky se jmény a některými zajímavostmi,“ vysvětluje Vladimír Macek a dodává, že pátrat se může nejen po jménech osob. Jako příklad ukazuje fotografii auta, ke které byla nedávno získána nová informace, a to díky opočenské veřejnosti.

„Každý, kdo ten záběr viděl, se nás ptal, co je to za auto. Takže kromě zjišťování osob jsme se pustili i do toho. Radili jsme se s majiteli veteránů, nic. Zvětšili jsme masku auta s nápisem, nikdo ho nerozluštil. Vzdali jsme to, při množství několika tisíc dokumentů není čas. Letos jsme snímek zařadili do soutěže pro veřejnost s otázkou, kde je foceno. Zároveň jsme vyhlásili pátrání po značce. Místo poznalo hodně lidí, se značkou nepřišel nikdo. Až po měsíci nás čekalo velké překvapení,“ vzpomíná Vladimír Macek na okamžik, kdy do KND přišel Jaroslav Sedláček z Opočna s fotografiemi automobilu značky Hupmobile.

„Všichni jsme se nahrnuli k počítači a začalo se porovnávat. Znovu se zvětšila maska našeho auta a bylo to jasné, všechno odpovídalo. Teď jsou materiály vystaveny v IC, návštěvníci se mohou podívat, jaká autíčka v Opočně jezdila.“

Letopisecká komise má co vystavovat. Něco zdědila po svých předchůdcích, další dokumenty nosí veřejnost. Občas se objeví opravdové poklady. „Narazili jsme na krabici starých skleněných desek. Díky tomu, že nás město vybavilo programem na úpravu fotografií, podařilo se nám je kvalitně zpracovat,“ uvádí jeden z nejkrásnějších nálezů Luděk Hamáček.

Archiv se čtyřiceti tisíci dokumenty

„Na deskách byly záběry focené na opočenském zámku. Spojili jsme se s Josefem Jirákem, správcem zámku, společně jsme kontaktovali Národní technické muzeum,“ mluví stručně o další pátrací akci Luděk Hamáček. Výsledkem jsou popisky u skutečně starých a vzácných snímků, o kterých se pracovník muzea Miloš Hořejš vyjádřil s úctou. „Máte být na co pyšní. Fotografie jsou nádherné, zvlášť jestli se pozitivy podařilo udělat z tak poškozených desek.“

Letopisecká komise má z uznání radost, ale důležitější pro ni je, že se podařilo všechny snímky popsat, navíc spolupráce s muzeem zdárně pokračuje. Práce téměř detektivní? Možná ano, ale daleko více je to práce mravenčí. V databázi už má letopisecká komise téměř 40 tisíc dokumentů, z čehož fotografie a pohlednice jsou v převaze. „Pořizujeme k nim popisky, které obsahují klíčová slova nutná k evidenci a rychlému vyhledávání. Udělat je ke všem snímkům, to si vyžádá ještě mnoho času. Takže přirovnání k mravencům, kteří nesou velikou kládu, je docela výstižné,“ shodují se členové letopisecké komise.

Dopravní ruch v Opočně

• Fotografie a pohlednice dokumentující dopravní ruch v Opočně v dobách minulých jsou vystaveny v informačním centru (budova radnice) do konce dubna.

• Mezi nejzajímavější snímky patří auto před hotelem Holub, které se podařilo identifikovat díky veřejnosti.

• Další zajímavostí je snímek autobusu karosovaného Josefem Sodomkou z Vysokého Mýta. I tento autobus kdysi jezdil po Opočně.

• Velmi cenné jsou „stoleté snímky“, focené na nádvoří zámku a získané ze skleněných desek.

• Otvírací doba v opočenském informačním centru: ve všední dny vždy od 8 do 15.30 hodin.

Dana Marková