VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tříkolové velorexy jsou i po 40 letech populární

Solnice/Česká Třebová - Legendární hadráky pocházející z východních Čech se přestaly vyrábět v roce 1971. Přesto neztratily kouzlo.

31.10.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: archiv

Tříkolová vozítka lze najít už v počátcích automobilismu, trojici kol měl i první samohyb Karla Benze z roku 1885. Brzy se ale ukázalo, že dvoustopá vozidla jsou mnohem praktičtější a cesty tak ovládly čtyřkolky. Čas od času se ale objevovali vynálezci a technici, kterým stačilo mít „o kolečko méně”.

Mezi nadšenci nechyběli ani dva bratři od České Třebové, kteří stáli za zrodem velorexu. Poslední vozítka s plátěným potahem se vyrobila v listopadu 1971.

Mojmír a František Stránští se k vývoji svého dopravního prostředku dostali díky motocyklu, respektive kvůli nepohodlí, které přinášela jízda v sedle za špatného počasí. „Já když jedu a začne pršet, člověče, to stojí za houby. Jedu do Plzně 300 kilometrů, během kterých musím celou dobu držet řídítka, nemohu je ani na chvíli pustit. Potřeboval bych vymyslet stroj, aby na mě nepršelo a mohl si od držení řídítek odpočinout,” popsal prý svému sourozenci motivaci k vývoji tříkolky starší František.

Původně vozítko pro invalidy

Od slov nebylo daleko k činům, zejména když bratři měli k dispozici potřebné zázemí, provozovali totiž dílnu zaměřenou na opravy motocyklů, jízdních kol či kočárků. První „káru na ose” - odtud původní název tříkolek Oskar - dali dohromady v roce 1943, až do konce války se ale jednalo spíše o experimenty. Při nich sourozenci přišli například na to, že díly z jízdních kol jsou pro potřeby motorové tříkolky příliš subtilní, a tak nakonec používali na podvozek hlavně díly z motocyklů.

První malou sérii tříkolek Oskar vyrobili bratři Stránští v roce 1945 a při její stavbě použili různé motory - stopadesátku „čezetu”, dvestěpadesátku Jawa a dokonce i původně stacionární motor o objemu 300 ccm. Na potah pak namísto původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek. Ty se na trhu udržely i přesto, že v době znárodňování průmyslu končil jeden tradiční český výrobce vozidel za druhým.

Českotřebovští bratři (ve skutečnosti tedy pocházeli z městysu Parník, který se s k České Třebové připojil až v roce 1949) totiž své vozítko začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy. Samozřejmě ale nemohli působit jako soukromí podnikatelé a na samém počátku roku 1951 proto vstoupili do Velodružstva v Hradci Králové, pod jehož křídly už výroba motorových tříkolek zůstala až do konce. Od roku 1952 se navíc přesunula do Solnice v Orlických horách.

„Král kol” ze Solnice na Rychnovsku

Osud se ale k bratřím Stránským zachoval macešsky. Nejprve se v lednu 1954 zabil starší František a o rok a půl později musel Mojmír opustit kvůli neshodám s vedením družstvo, které tak nadále vyrábělo tříkolky - od roku 1954 nesoucí jméno Velorex (z latinského „Král kol”) - samo. Jedno vozítko, které bylo oficiálně určeno pro invalidy a vztahovaly se na ně daňové úlevy, stálo v té době 10 650 korun, přičemž zhruba čtvrtinu ceny dostávali zdravotně postižení od státu.

I bez přímé účasti otců velorexů (Mojmír Stránský, který zemřel letos v červnu, se i nadále věnoval technickým vynálezům a vytvořil například úspěšný systém pro úpravu řízení běžného automobilu pro invalidy) také pokračovali vývoj tříkolky. Nejdůležitější změnou byl nový motor, původní „dvěstěpadesátku” z Jawy nahradil v roce 1963 o 100 kubíků větší motor ze stejné továrny, proti motocyklové pohonné jednotce byl ale lehce upravený, měl například elektrický startér.

Ani silnější motor ale nezabránil morálnímu zastarávání tříkolky, které urychlil i houstnoucí provoz. V listopadu 1971 tak z dílen vyjel poslední tříkolový velorex.

Na jeho slávu se pokusilo navázat čtyřkolové vozítko, těch ale za dva roky vzniklo jen 1380 (tříkolek bylo přes 15 000 a polovina skončila v zahraničí).

Pak se výroba velorexů definitivně zastavila a továrna se zaměřila na výrobu přívěsných motocyklových vozíků. Ty ale nedosáhly takové proslulostí jako tříkolky, proslavené i díky roli, kterou jedna z nich dostala v legendárním filmu Vrchní prchni!

31.10.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Postel, hospoda, kostel míří do Dobrušky

Ministerstvo kultury. Ilustrační foto.

Chtěli výstavu k výročí roku 1938. Úředník ministerstva je označil za opilce

Projekt, který pomůže seniorům

Kostelec nad Orlicí - Pečovatelská služba Kostelec nad Orlicí se připojila k projektu „Zapojení rodiny a blízkých do péče jako společná cesta k co nejkvalitnějšímu životu“.

Přes překážky se místo koní vydali běžci

Východní Čechy, Pardubice - Překážky Velké pardubické zdolávali v sobotu na pardubickém závodišti nikoliv koně, ale běžci. Ve 12 hodin přišel na řadu hlavní závod, při kterém se běželo přes všechny překážky včetně všech vodních příkopů. Ženy, juniorky a muži nad 70 let běželi dvě kola a junioři a muži do 69 let kola tři.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Tři stovky dobrovolníků čistily Krkonoše

Královéhradecko, Pec pod Sněžkou - Od sobotního rána probíhal na území Krkonošského národního parku podzimní úklid hor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení