„Jsem z rodiny, kde jsou, nebo byli snad všichni až někam do pátého kolene porozvádění, sama jsem se naučila na rodinu nevěřit. Po té špatné zkušenosti, co vidím všude okolo sebe, mám názor, že se nikdy nechci vdávat, i když zatím nejsem v pozici té, co čeká miminko… Pak kdo ví?“
– S takovými názory se můžete setkat v dnešní době na internetových diskuzích. Zobrazuje se v nich obava ze vstupu do manželství a s ním spojené odpovědnosti, svou roli hraje také existenční zázemí mladých rodin, nestabilita státu a nejistota zaměstnání, k čemuž probíhající světová i vnitropolitická krize nepřispívá.

„Zakoukali jsme se do sebe před třemi měsíci na první pohled,“ směje se dnes již vdaná dvaadvacetiletá Věra původem z Kostelce. V sobotu v poledne se totiž ze snoubenců Věry Gaborové a Marka Klarise stali manželé Klarisovi.

Při slavnostním obřadu, který vedl zastupitel města Jiří Havel, zazněly verše z jednoho z Shakespearových sonetů, svatební akt byl stvrzen prvním manželským polibkem a prvním manželským přípitkem. Nevěsta obřad proplakala: „Byla jsem nervózní, cítila jsem štěstí i smutek, ale bylo to nádherné,“ popsala své pocity mladá žena, matka tříměsíčního Lukáška.

Vztah mladých lidí byl zpečetěn na rychnovském zámku za přítomnosti hostí z Tutlek, Kostelce nad Orlicí a dokonce z Michalovců na vzdáleném východním Slovensku – sedmadvacetiletý ženich totiž pochází z tamní Čierne nad Tisou.

„Přijmout odpovědnost jsme se nebáli, existenčních potíží se také neobáváme,“ svěřil se novomanžel Marek. „Stojí za námi totiž lidé, kteří nás mají rádi, a ti nám v případě potřeby pomůžou,“ doplnila svého manžela Věra.

Oslava se protáhla na celý víkend a účastnilo se jí skoro 20 lidí. Tradiční zvyky se nevynechaly – házení kytice, rozbíjení porcelánu, společné krájení dortu či krmení se nudličkovou polévkou nemohlo chybět, jen na unášení nevěsty se nedostalo.

(ira)