Na tradiční závod psích spřežení do Orlických hor jezdí pravidelně s otcem Pavlem. Nedávno se tým Kučerovců z Volar rozrostl o dvanáctiletého mladšího bratra Pavla, kterému doma neřeknou jinak než přezdívkou Mauglí. Psům propadla celá rodina.
V depu panuje klid, pouze Kučerovi psi se navzájem přehlušují štěkotem a vytím. „Chtěli by už vyrazit na trať. Jen jsem z auta vytáhl saně," vysvětluje s úsměvem Kučera, proč jeho čtyřnozí přátelé začali tak vyvádět.
Prozraďte, kolik chováte psů?
Do Deštného jsme jich přivezli osmnáct. Já jedu se šesti „alaskány". Táta má
osmispřeží s malamuty
a bráchu potáhnou čtyři
pejsci. Doma na Šumavě
má otec vlastní chov
s pětasedmdesáti psy.
Kolik toho sežerou?
Hromadu (úsměv). Hlavně jim děláme polívečku. Vývar s mletým masem a hranolkama mají nejraději.
Jak dlouho trvá, než se pes
naučí táhnout saně?
Většinou to umí hned od začátku. Začínají tím, že je bereme na procházku na vodítkách. Pak se zapřáhnou
do saní a velmi brzy se pozná, zda se zařadí mezi čelní lídry nebo budou zapřaženi vzadu.
Jak se lídr odlišuje od ostatních psů ve smečce?
Chová se jinak než ostatní. Je vidět, že u toho přemýšlí. Třeba tamhle mám pejska – toho rezatého (ukazuje na psa, který sedí nenápadně opodál – pozn. red.). Ten není žádným myslitelem, ale poctivě táhne furt. A skutečně fest! Je to opravdový dříč.
Kdo táhne lépe – psi nebo fenky?
Je to individuální. My máme ve spřežení spíše feny.
Potřebují před startem závodu speciálně motivovat?
Ani ne. Sami vycítí, že se bude závodit. Jsou v napětí. Před chvílí jsem vytáhl šňůry a vidíte, co dělají. Chtějí vyrazit. Tahat saně je skutečně baví. Jen jsem vytáhl postroj, tak začali blbnout. Těší se.
Jak těžký náklad jsou psi schopní táhnout?
Někdo tady má zapřaženo i dvanáct psů a ti dokážou táhnout i více než čtvrt tuny.
Jak se psi po náročném výkonu odměňují?
Samozřejmě dobrým jídlem. Navíc dostanou nějaký pamlsek. (úsměv)
Může během závodu dojít k nehodě?
Stává se to. Většinou se na trati najdou místa, kde se i víc jezdců vyválí ve sněhu. Proto míváme navíc šňůru omotanou kolem ruky, aby nám psi neujeli. Když spadneme, tak nás sice ještě pár metrů potáhnou, ale neztratíme je. (smích)
Lidé, kteří vašemu sportu příliš nerozumí, občas kritizují, že jste pro okolí nebezpeční…
Vůbec ne. Naši psi o okolí nejeví zájem. Nebezpečná může být situace, kdy si přihlížející lidé podél trati neuhlídají svého čtyřnohého mazlíčka. Je to hold smečka. Během závodů by ostatní lidé měli svoje pejsky nechávat radši doma.
Vzpomenete si na nejdelší závod, který jste kdy jel?
To je jednoduché. Pravidelně je pro nás nejdelší právě deštenský Šediváčkův long, který obvykle měří více než dvě stovky kilometrů. Odjel jsem i nějaké závody v Alpách, ale ty jsou kratší. Na nich bývá náročnější větší výškové převýšení oproti českým horám.
Jak brzdíte při jízdě z kopce?
Saně mají tři zařízení, kterými se dá brzdit, zcela zastavit nebo zajistit, aby se saně nerozjely. Základní brzdu ovládáme nohou. Když ji přišlápneme, začne drhnout o zem. Pak máme takzvanou přibržďovací dečku. Pokud jedeme z kopce, tak pomoci ní regulujeme rychlost, aby se psi mezi sebou nemotali.
Používáte i povely na psy, třeba aby zpomalili?
Pejsci táhnou pořád. (úsměv) Až když musher dlouho brzdí, tak zastaví. Třetí brzdou v saních je kotva. Používáme ji, pokud máme mezi psy nějaký problém. Zaseknu ji do sněhu a můžu sesednout ze saní a jít bez obav ke psům.
Může se pes ze spřežení utrhnout?
To se nestává.
Během Šediváčkova longu bývá noční bivak v terénu. Co s sebou na saních vezete?
Postroje, popruhy, šňůry. A především jídlo pro psy
i pro sebe. Vařič a spacák.
Jak přečkají zimní noc psi?
Celkem v pohodě. Pokud by byl extrémní mráz, vozím s sebou slámu, na níž se vyspí. Když je víc sněhu, vykopu jim v něm jámu, aby byli v závětří a nefoukalo na ně.
Máte mezi psy svoje oblíbence?
Ani ne. Každý má své. Je to jako s lidmi, kteří jsou různí.
Jak trénujete během teplých měsíců?
Na čtyřkolkách.
Co je těžší? Kára s koly,
nebo saně?
Čtyřkolka.
Nemáte obavy ze stoupající teploty?
Trochu ano. Doufám, že pořadatelé nebudou muset trať krátit.
Jak jste si v minulosti vedl v Deštném nejlépe?
Jednou se mi tady podařilo probojovat na stupně vítězů. Skončil jsem na třetím místě. Největšího úspěchu jsem dosáhl na jednom závodě v Rakousku. Podařilo se mi ho dokonce vyhrát.
Fandí vaší zálibě i manželky a maminky?
Fandí. Bez toho by to nešlo. Starají se o pejsky s námi.