Je pátek, u lovu jsem poprvé. Stojíme na poli u Přepych a já dostávám průvodce, profesionálního sokolníka Ladislava Hokra ze Smečna, hned na počátku mi musí vysvětlit pro mě neznámý termín – korona. Je to souvislá řada, v které kráčíme po poli. Vyráží zajíc, celá korona zastavuje a ozve se povel – orel! Sokolník, který je zajíci nejblíže, vypouští svého dravce. Vítězství orla se mi zdá jisté, náhle však zajíc udělá kličku, orel nestihne zareagovat. Další dravec vyslán není. Proč? „Nikdy nepouštíme na jednu kořist dva dravce, obě strany dostávají stejnou šanci. Zajíc se může zachránit zakličkováním, které orel nepředvídá. Bažant může letět při zemi, takže sokol, který chce zaútočit, by se při prudkém útoku mohl zabít, rozmyslí si to. Dá se říci, že z deseti útoků je jeden úspěšný. Sokolnictví není o štvanici. Zajíc vyhrál, má právo na volnost a to sokolník respektuje. „Stává se, že lovená zvěř je tak šikovná, že jí fandí i sám sokolník,“ vysvětluje můj průvodce.

Podobným způsobem se zachraňují další dva zajíci, třetí svůj boj prohrává. Tentokrát vítězí jestřáb, svou kořist drží a čeká, během chvilky je u něho majitel a dává záraz. Od Ladislava Hokra se dozvídám detaily: „Ve volné přírodě by se kořist mohla trápit, ne vždy ji dravec zabije rychlým způsobem. V tomto okamžiku se sokolník stává partnerem ptáka, který mu kořist přenechá, a on ji rychlým způsobem usmrtí, mluvíme o zárazu.“ Dravec je odměněn syrovým masem, kořist je odnesena, během odpoledne bylo uloveno sedm zajíců.

Vracíme se na hřiště, čekají nás grilovaná kuřata. Jím a nemohu se zbavit jedné myšlenky. Snad ta ostatní zvířata, která denně pojídáme, mívají konec stejně rychlý, jako jsem to viděla dnes. Sokolnictví začínám nahlížet z jiného úhlu, svého průvodce se ptám na výcvik. „Je to hlavně o důvěře. S dravcem musíte jenom po dobrém, dravce nelze trestat. Říká se, že dravec, slon a žena mají něco společné. Nezapomínají. Sokolník ztratí nervy, udělá jediný vzteklý pohyb, dravec se lekne, ztratí důvěru a může být pro výcvik ztracený.“ Od Ladislava Hokra zjišťuji, že je potřeba nesmírné trpělivosti. Dravec si musí zvykat postupně na rodinu, na nejbližší okolí, teritorium se zvětšuje postupně. Nemusí se učit lovu, ten mu je vrozen, ale musí přijmout svět sokolníka, aby se chtěl vracet na jeho ruku.

Mezinárodní setkání sokolníků v Opočně, které je největším v naší republice, skončilo v sobotu večer. Během tří dnů bylo uloveno 170 kusů – 14 srnčího, 98 zajíců, 12 kohoutů a 46 slepic. Sokolníci se s Opočnem rozloučili na zaplněném nádvoří zámku a mohou se těšit na příští ročník, který bude mít krásné číslo – 44.

Dana Marková