V pátek 28. října ve 14 hodin bude na hraničním přechodu u mostu přes Divokou Orlici v Bartošovicích v Orlických horách odhalena replika prvorepublikového hraničního sloupu. Stane se tak v rámci projektu, spolufinancovaného z prostředků Evropské unie prostřednictvím Euroregionu Glacensis; současně bude posvěcena zrestaurovaná socha Jana Nepomuckého.

Tuto zprávu zlidštěme a připomeňme si dobovými fotografiemi z rychnovského pohřbu Josefa Navrátila. Tento dozorce finanční stráže z oddělení SOS finanční stráže byl těžce zraněn německými teroristy ve Vrchní Orlici u Bartošovic 25. září 1938.

Při zranění došlo k průstřelu plic a Josef Navrátil byl hospitalizován v Rychnově. V nemocnici byl na pokoji s kolegy zraněnými při přepadech oddělení finanční stráže Františkem Bílkem a Bedřichem Rázkem.

František Bílek o Navrátilovi vypověděl: 25. září byl sem přivezen kolega Navrátil a po prvním ošetření byl dán na tentýž pokoj jako já a kolega Rázek. Měl těžký průstřel v horním pravém hrotu plic a zakázáno mnoho mluvit. Proto jsem se ho ani mnoho nevyptával, jen když mě pokynem zavolal, posloužil jsem mu. Prosil mě, abych napsal dopis jeho matce a bratrovi, aby přijeli, čemuž jsem milerád vyhověl. Z úryvkovitých rozhovorů jsem zjistil, že on byl na hlídce ve Vrchní Orlici s jedním vojínem SOS, když pojednou byl zákeřně zezadu střelen. Střela pronikla pažbou pušky a pak mu, deformovaná, pronikla plícemi, kde udělala velký otvor, a zůstala pod lopatkou.

Já byl raněn jen lehce a již jsem mohl opustit lůžko. Nikdo si nedovede představit naše duševní boje za těchto krátkých rozprav, kdy jsme v nečinnosti leželi v nemocnici, v republice probíhala mobilizace a schylovalo se k jednání v Mnichově. Při jedné takové rozpravě mně řekl: ,,Jen aby to nebylo všechno zbytečné, rád bych třeba zemřel, jen aby to alespoň národu a vám všem prospělo.“

Zemřel pak 2. října v náručí své matky, doslovně se utopil ve vlastní krvi. V sobotu 26. září měl mít svatbu - jeho snoubenka se dozvěděla o jeho zranění až poté, když nepřijel na svatbu. Když později přijela do nemocnice a dozvěděla se, že je již mrtev, padla do mdlob jako podťatý strom. To byly ty nejhorší chvíle mého života, neboť jsem se současně dozvěděl, že musíme opustit hranice a Orlické hory. Byl jsem tak rozeštván, že hned druhý den jsem požádal o předání do domácího ošetření, ani jsem nemohl vydržet do kolegova pohřbu.

Následně byl 6. července 1946 na místě, kde Navrátila postřelili, odhalen pomník za účasti množství lidí včetně vysokých úředníků FS z Ministerstva financí a Zemského finančního ředitelství.

(ab)