Přes více než 350 letou tradici nenabízí neratovská pouť žádný strnulý obrázek. Je tomu právě naopak. Od té doby, co odlehlou obec bez života vzala do své správy skupina lidí kolem faráře Josefa Suchára, je dán prostor kreativitě a inovaci.

Přesto se nezapomíná ani na spojení s minulostí. Tak jako kdysi vyrazil průvod poutníků z Rokytnice až do Neratova pěšky.

V rámci poutních slavností se také uskutečnil Běh naděje, jehož výtěžek je věnován na podporu výzkumu léčby rakoviny. Toho se účastnilo více než 130 osob.

V cíli čekal pohodový odpočinek a spousta kulturních zážitků. Stejně jako v loňském roce se zde konal společný projekt „Divadlo má (s)mysl", jehož spolutvůrci jsou studenti pražské DAMU a klienti zdejšího chráněného bydlení.

„Divadelníci u nás trávili posledních čtrnáct dnů, během kterých nacvičovali své improvizační představení. Přijeli ale také na čtyři víkendy na jaře a v létě, aby udržovali vztahy s našimi klienty a pomáhali nám tu při různých pracích," uvedla Zdenka Burešová, která má v občanském sdružení Neratov na starosti vztahy s veřejností.

Inscenace pak byla odehrána na různých místech po celém Neratově. Velkým lákadlem byla také hradecká filharmonie, Carmina Alta či skupiny Oboroh a Sbor z hor.

Zajímavosti, které možná neznáte

Tradice pouti sahá do roku 1661, kdy se rokytnickému faráři zdál sen, na jehož základě nechal vyřezat dřevěnou sošku Panny Marie. Ta byla umístěna právě do Neratova a lidé ji začali připisovat zázračná uzdravení. Kostel se tak stal vyhledávaným místem pro poutníky z blízka i z daleka.

Soška Madony byla ztracena v době odsunu německého obyvatelstva, ale v současnosti ji nahrazuje replika zhotovená podle dochovaných nákresů. Podařilo se obnovit také tradici pěších procesí z Rokytnice do Neratova.