Vážení kolegové zastupitelé, vážené dámy a pánové,

v tuto chvíli by asi bylo vhodné vás seznámit s důvody mého odstoupení z funkce místostarosty města Dobrušky.

Začnu tím, že v Dobrušce žiju 32 let, už 33 let mám stejnou manželku, přes 20 let mám stejné zaměstnání. Nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany. Jsem pravicovým voličem, a proto jsem v roce 2006 kývl na nabídku ODS kandidovat v obecních volbách. Z nevolitelného 7. místa jsem přeskočil na první místo kandidátky a stal jsem se radním.

V prvním volebním období jsme se museli hodně naučit, ale i jako nováčci jsme zvládli kromě řady dalších i velký projekt rekonstrukce kina 70. Spolupráce s ostatními zastupiteli byla vynikající. Ve volbách v roce 2010 jsem mandát obhájil a stal jsem se neuvolněným místostarostou. První tři roky byla opět spolupráce výborná.

Od začátku volebního roku 2014 najednou začala spolupráce se starostou váznout, najednou jsme se nemohli shodnout na žádném mém návrhu, začala série přehlasování, nezvání na důležité porady a podobně. Příčina byla jednoduchá. Starosta v té době absolvoval školení s tématem – "Jak vyhrát volby". Začala tak volební kampaň ODS, kterou si všichni dobře pamatujeme a která v Dobrušce dosud neměla obdoby. Bohužel ale byla také namířena do vlastních řad, konkrétně proti mně. Protože po sedmi letech dobré spolupráce jsem jeho chování nechápal, odmítl jsem zařazení na kandidátku ODS s tím, že nebudu kandidovat vůbec, protože nejsem příznivcem politických přestupů.

Až těsně před uzávěrkou kandidátek jsem se nechal přemluvit kolegy ze sdružení nezávislých kandidátů (SNK) Veřejnost za všestranný rozvoj Dobrušky, i proto, že jsem cítil potřebu dotáhnout rozdělaný územní plán, cyklostezka do Opočna už byla na spadnutí, projektovala se sportovní hala a rozlučková síň. Naše SNK se umístilo na druhém místě. Říkal jsem si, nevstoupíš podruhé do stejné řeky a spolupráci s ODS jsem zpočátku odmítal. Ale volební výsledky moc jiných možností nedávaly. Stal jsem se tedy opět neuvolněným místostarostou.

Rozdělili jsme si kompetence, já jsem dostal kulturu a společně se starostou investice a začali jsme intenzivně pracovat. Zavedli jsme nově pondělní porady vedení města, ale po několika přesunech termínů se mi nepovedlo žádné se zúčastnit. Tomu jsem zatím nepřikládal žádnou důležitost. Po měsíci byly tyto porady stejně zrušeny. Dále se stejná situace opakovala u kultury, dvě porady a dost. Na další jsem už nebyl pozván. Na moje otázky, proč mi starosta neodpovídal, jsem se dozvěděl, že on je starosta a že si kulturu bude řídit sám. Kultura se začala omezovat stále více na megalomanské akce na náměstí zdarma, omezoval se počet promítacích dnů v kině, přestaly se pořádat koncerty menšinových žánrů.

Další ranou byla příprava rozpočtu na letošní rok. Přestože jsme v uplynulých letech vždy úzce spolupracovali, tentokrát tomu tak nebylo a návrh rozpočtu jsem dostal několik hodin před jednáním rady, která ho doporučovala zastupitelstvu, samozřejmě bez některých mých priorit.
Takže se vlastně opakoval scénář, který jsem zažil před volbami v roce 2014.

A protože mi byla odepřena účast na posledních poradách investic a tím jsem přišel o poslední možnost ovlivňovat chod města, jehož jsem byl místostarostou, rozhodl jsem se, že na radě konané 25. února rezignuji ke konci února na tuto funkci. Poznámka: podobnost tohoto data s Vítězným únorem je čistě náhodná, ale zároveň trochu symbolická.

Atmosféra na městě zhoustla, jakákoliv diskuze se nepřipouští. Návrh, který nepochází od starosty, nemá naději a několik spolupracovníků buď odchází, nebo o tom vážně uvažuje.

Protože považuji tento přístup starosty za porušení koaličních dohod, žádám zastupitelstvo o zařazení mimořádného bodu na našem jednání, a to hlasování o odvolání starosty města z funkce. Prosím všechny zastupitele, aby tento bod připustili k hlasování.

Je mi jasné, že nemám naději na úspěch, ale přesto bych rád věděl, s jakou podporou může starosta počítat.