Někdy však práce, osud či jiné okolnosti nedovolí, aby bylo vše ideální. I přesto dokáží tito lidé prožít krásné svátky, byť v trochu jiném provedení. Mezi ně patří i Dagmar Jarkovská.

Práci sestřičky dělá už dvaadvacet let. A neměnila by. Je tady spokojená. A to i přesto, že práce zdravotní sestry je jednou z těch, kde si volno ve Štědrý den a další vánoční svátky vzít všichni nemohou. „Mě to nevadí. Sloužím už asi třetí Štědrý den po sobě, ale není to pro mě problém. Záleží vždy jakou mám směnu. Podle toho si se syny celý den uzpůsobíme. Ale o nadílku ani kapra nikdy nepřijdou,“ říká usměvavá sestřička.

Se svými dvěma syny, kterým je jedenáct a sedmnáct let, žije sama. Oba jsou už na tak trochu jiný Štědrý den zvyklí. „Jsou už velcí a pomáhají mi. Navíc, když mám stejně jako letos večerní směnu, tak dárky dostanou o něco dřív než obvykle, což jenom vítají,“ dodává Dáša.

Večeře, kde na stole nechybí salát, smažený kapr a také klobása i cukroví, se místo kolem šesté hodiny večer koná už odpoledne. Pak už rychle ke stromečku a rozbalit si dárky. „Tma je už poměrně brzo, takže večeříme kolem čtvrté a pak se jde rozbalovat. Navíc nevím jak to chodí jinde, ale u nás doma se s dárky zaleze do pokojíčku a už se rodiče nepotřebují,“ směje se zdravotnice. Když byli oba kluci malí, sloužila Dáša Vánoce také. Je to úděl její profese a celá rodina to bere jako samozřejmost.

Ani práce na oddělení však není tak úplně stejná jako každý den. Přeci jen Vánoce dýchnou i na malé pacienty. Přestože se lékaři snaží většinu dětí propustit na Štědrý den domů, najdou se i tací, kteří musejí zůstat. „Většinou jsou u dětí rodiče, a tam kde přijít nemohou, je tak trošku zastaneme my. Na oddělení máme dva stromečky a pro děti i malé dárečky, které si mohou rozbalit,“ říká sestřička. S kolegyněmi si zase dopřejí nějaké to cukroví, chlebíčky a taky druhou večeři. Sama Dáša má velké přání jenom jedno. „Abychom byli s klukama, byť jsme jen tři, stále tak spokojený a šťastný.“ A pro své oddělení? „Abychom měli co nejvíc spokojených rodičů i malých pacientů.“

To Miloslava Koďousková a Eva Fryntová budou mít Vánoce v trochu jiném duchu. Jejich domovem totiž je již několik let Domov pro Seniory v Týništi nad Orlicí. Pro obě ženy budou letošní Vánoce již třetí, které zde stráví. Podle jejich slov se zdejší personál snaží navodit domácí atmosféru, jak jen je to možné. Přesto, že ve společných prostorech čeká vánoční stromeček, na Štědrý večer budou obě na svém pokoji. Mají totiž problémy s pohyblivostí.

To je také ten důvod, proč si štědrovečerní večeři nevychutnají v kruhu svých blízkých. „Naše rodiny za námi chodí hodně často a přijdou i na Štědrý den. Převoz by ale pro nás byl větší zátěží než radostí. Tady máme navíc nepřetržitou péči,” vysvětlila dvaadevadesátiletá Miloslava Koďousková z nedalekého Štěpánovska.

Večer 24. 12. tak seniorka stráví ve společnosti své spolubydlící, která má sice v zařízení i svého manžela, ale jeho stav vyžaduje ještě intenzivnější péči.

V zařízení věnovali velkou pozornost i sestavení svátečního jídelníčku. Na výběr tak bude ze dvou druhů řízků a nemůže chybět tradiční kapr. „Určitě si dáme řízek, protože v našem věku je vybírání rybích kostiček dost obtížné,” shodly se obě ženy.

Postaráno je i o vánoční cukroví. Kdo chce, může využít kuchyňky a nějaké sám vyrobit. Sestřičky ho upečou a zdejší klienti tak mají, co nabídnout návštěvám. V tomto týdnu tak přišly na návštěvu například děti z hudební školy. „Mám tu i cukroví, které mi přinesla vnučka,” dodala Eva Fryntová.

Při vzpomínkách na Vánoce trávené doma se jim zalesknou oči. „To jsme na tom ještě byly zdravotně dobře,” mají jasno v tom, co je pro ně nejdůležitější. Zároveň ale dodávají, že na nudu si nyní rozhodně nemohou stěžovat.