VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Opočenský park je pro mě magickým místem“

Opočno – Při vyprávění BOŽENY TYMICHOVÉ se rázem přenesete do pohádkového světa, kde dobro zvítězí nad zlem a pro závist tady není místo.

26.11.2015
SDÍLEJ:

BOŽENA TYMICHOVÁ na prvním nádvoří Státního zámku Opočno. Foto: Zuzana Brandová

Božena Tymichová se narodila 3. dubna 1945, pochází z Prahy.

Původním povoláním je učitelka v mateřské škole.

Do Opočna se přestěhovala 
v roce 1992, kde začala pracovat jako kulturní pracovník.
Má jednu dceru, která žije 
v Austrálii.

Její tvorba: Pohádky ze zámeckého parku (2009) a Poselství z říše skřítků (2011).

Autorka příběhů o skřítcích z opočenského parku, kteří lidem ukazují, že by mohli žít lépe, být ohleduplní k přírodě a vzájemně si pomáhat, letos oslavila 70. narozeniny. Inspiraci hledá právě v zámeckém parku. V jejích pohádkách se kaštan s velkým výstupkem podobným babskému uchu promění v čarodějnici Ušandu a třeba pokřivený kámen u potoka ve zlého čaroděje.

Kdy jste se rozhodla napsat svoji první pohádkovou knížku?
Když jsme na Vánoce v Opočně zpívali Rybovu Českou mši vánoční a já se po vystoupení šla projít do parku. V tu chvíli mně to naskočilo. Už jsem viděla skřítky, jak se narodili, a fantazie pracovala dál. To byla moje první inspirace. Podnětem pro psaní je pro mě nějaká citová odezva na dění mezi lidmi v mém okolí.

Proč ve vašich knížkách vystupují zrovna skřítkové?
Protože jsou mně velice blízcí. První knížku jsem začala psát během jógového týdnu cvičení rodičů s dětmi. Chodili jsme cvičit do parku, kde jsme viděli různé samorosty a představovali si, že tam žijí skřítkové. Takhle se tedy skřítci dostali do mých knížek. V parku je řada samorostů, kamenů a zajímavých obrazců vytvořených přírodou. Z nich vznikla první pohádka o zlém čaroději, který skřítkům z parku nepřál nic dobrého. S dětmi jsme prošli místa v parku, která se objevují v této pohádce. Protože se pohádka malým posluchačům líbila, moje kolegyně mě přesvědčila, ať napíšu ještě další.

Opočenský park vás inspiroval i pro další pohádky?
Ano, procházela jsem se pak parkem, vyhlédla si nějaké místo a tam několik dní chodila. Sedla jsem si a nechala ho na sebe působit. Podle esoteriky má člověk dvě centra. Mozek, který je pro vnější svět, a duši pro naše pocity. Když jsem šla do parku, mozek jsem úplně vypnula. V parku například stojí nádherný dutý strom, ze kterého jsem v pohádce vytvořila strom stařečka hvězdáře. Týden jsem k němu jen tak chodila a vnímala ho. Potom zpravidla v noci nějaký příběh vyplaval, vstala jsem a během noci psala pohádky. Pohádka k pohádce a byla z toho první knížka Pohádky ze zámeckého parku. Některé z nich jsem využila i do loutkového divadla pro děti.

Zmínila jste esoteriku, zahrnula jste ji i do svých knížek?
Esoterice se říká mimosmyslové vnímání. Jednoduše se dá vysvětlit tak, že si dokážeme vypnout mozek a vnímáme prostě jenom pocity. Naše dvě centra – mozek a duše – se ovlivňují a kupodivu i duše má paměť. Když umíte vypnout mozek, začnete vnímat dění okolo sebe trochu jinak. Stačí jít do parku a představit si, že dýcháte se stromy. Nádech a výdech. V tu ránu se ocitnete někde jinde. Protože dělám jógu, zahrnula jsem esoteriku i do svých knih a vyzkoušela jsem si na dětech, jestli tomu rozumí. A ony umí úžasně i vnitřní úsměv, což je taková uvolňovací metoda.

Skřítkové dokonce oživli při letní pohádkové hře, ve které mohli rodiče s dětmi navštívit říši skřítků a poznat místa v parku, z nichž jste čerpala inspiraci. O čem byla pohádka, jejíž děj si návštěvníci parku mohli zažít na vlastní kůži?
V údolí v parku podél potoka žijí skřítkové. Nad údolím je skála, kde žil zlý čaroděj a skřítkům ubližoval. Jednou se do sebe dva skřítkové zamilovali, ale čaroděj jim chtěl překazit svatbu. Zlatovlasou panenku, což byla postava Pampelišky z pohádky, proto zaklel do stromu, na jehož kůře je přírodou vymalovaný ptáček. Strom jsem proto pojmenovala ptačí strom. V parku je také zajímavý kaštan, na němž příroda vykouzlila takové babské ucho. Z toho vznikla čarodějnice Ušanda, která poslouchá a donáší čaroději, co se u skřítků děje.

To zní strašidelně. Žije v údolí někdo, kdo skřítky před zlem ochrání?
V království skřítků pochopitelně žije hodný král. Nahoře ve skalách ve skalním hradě. Král má korunu s brilianty. Když se koruna zvedne nad hlavu, dokáže porazit zlo. Král tak učiní a zlý čaroděj zkamení. Ten kámen najdeme u potoka dodnes. Když se zadíváme, vidíme v něm postavu čaroděje. Babu Ušandu koruna začarovala do kaštanu. A protože její ucho bylo tak velké, do stromu se už nevešlo. Pampelišku se nakonec samozřejmě podařilo zachránit a všechno dobře dopadlo. Děti tedy šly po stopách příběhu a hledaly právě strom s uchem, ptačí strom nebo skalní hrad krále.

Druhou knihu Poselství z říše skřítků jste psala ve spolupráci s dětmi z opočenské školy. Jak kniha vznikala?
První pohádkovou knížku jsem chodila číst do první třídy Základní školy v Opočně. Když jsem začala pracovat na druhé, konzultovala jsem ji hned při psaní s dětmi. Výborně jsme spolupracovali. Děti vymýšlely jména a říkaly nápady, které by se v knížce mohly objevit. Vždy jsem napsala jednu pohádku, poté jsem ji dětem přečetla a zeptala se, jestli se jim líbí nebo ne a co bychom v ní mohli změnit. Měla jsem tedy dětské kritiky přímo během tvorby.

Říkala jste, že při psaní vycházíte z pocitů. Z jakých jste vycházela u druhé knihy? 

Hlavním mottem druhé knížky je zloba. Pod Opočnem je podzemní říše, kam se stéká veškerá závist, nenávist a zloba. A už je jí tam tolik, že pro skřítky nezbývá místo, proto se začnou tlačit nahoru. Stanoviště zla jsem udělala v domě č. p. 2 na Trčkově náměstí, protože je to vevnitř strašidelné. V knížce jsou příběhy kamarádů, kteří bojují proti z podzemí vyvěrajícímu zlu. Pochopitelně dobro zvítězí nad zlem a děti bitvu vyhrají.

Chystáte pokračování pohádek?
Teď mám takové období, kdy si ve svých pocitech ukládám vše, co dělám. Potom se to nějak „vyvrbí", jako když se poskládá mozaika. Jednotlivé střípky si už nyní dávám dohromady. Ovlivňuje mě i dění ve městě a ve světě, ze kterého si do příběhů vždycky něco přiberu. Teď ve světě vidím hodně zla a xenofobie. Myslím si, že třetí knížka ještě bude.

Na konci druhé knížky mohou čtenáři vidět malý náznak pokračování příběhu, když se Billy, který do Opočna přicestoval na květině z Austrálie, vrací domů. Vaše dcera žije v Austrálii, nepřesune se děj další knížky právě tam?
Ne. Příběhy nebudou z Austrálie. Já jsem tam byla před dvěma lety a můžu říct, všude dobře, doma nejlíp. Tam je úplně jiný život, který je mně cizí. I třetí knížka bude tady odsud.

Knihy jste si také sama ilustrovala. Kromě skřítků v nich můžeme najít i obrázky z Opočna…
Malování je můj velký, řekla bych ne koníček, ale kůň už od dětství. Opočno má úžasná místa a park, to je léčivé místo. Jsou v něm elementy vody, která vám odnáší všechno zlé, element dřeva, země a vzduchu. Všechny jsou zahrnuté i v mých pohádkách. V parku máte také taková poschodí. Dole v parku se pročistíte, od skal se nabijete zemskou silou a nahoře v parku načerpáte duchovno z vesmíru. Zajímavé bylo, když jsem se procházela tam nahoře v parku, měla jsem pocit, že ke mně jde inspirativní růžová mlha. A to už je esoterika. K takovému vnímání se dostanete po čase, když se věnujete józe.

Jsou podle vás ilustrace v knížkách pro děti důležité?
Ano, jsou moc důležité. Čím víc ilustrací v knížkách je, tím lépe. A především barevných. Knížky bez obrázků děti nemusejí zajímat, protože obrázky tvoří další rozměr, který v nich nesmí chybět.

V knize lze snadno poznat některé občany z Opočna, například rodinu pana veterináře Šedivého. Nevadilo jim to?
Já jsem se jich nejdřív zeptala a oni souhlasili. S nimi jsem zažila pěknou příhodu, protože dva mladší ze sourozenců, Terezku a Jardu, jsem měla v knížce už zpracované a přišla za mnou i nejstarší Barunka a smutně mně říkala, že ona tam ale není. Takže jsem ji do příběhu také zahrnula.

Které další postavy mají také skutečnou předlohu z Opočna?
V dolní části parku u potoka byl krásný pařez s takovým jakoby čumákem nad vodou. To byl vodník Václav, jehož postava vznikla podle bývalého místního kronikáře Václava Rathouského. V knize dále vystupuje například pes Turbo, jehož pán, pan Provazník, se stará o vodní turbínu ve vodárně v parku. Při procházce jsem každé ráno viděla toho velkého rezatého psa běhat po parku, vymyslela jsem si tedy, že se s ním skřítkové seznámili. Pan Provazník byl pyšný na to, že je jeho pes také v pohádkách.

V knížce Poselství z říše skřítků vystupuje jezevčík Argo. Stal se jeden z vašich jezevčíků předlohou?
Argo skutečně žije a je to pes pana veterináře Šedivého. Moji dva jezevčíci Lucinka a Daneček jsou sourozenci a Argo je jejich bratranec, proto jsou si podobní. Ilustrace pejska jsem ale kreslila podle mého jezevčíka, protože Argo byl strašně divoký a nechtěl posedět.

Pocházíte z Prahy a do Opočna jste se přistěhovala v roce 1992. Co vás sem přivedlo?
Koupili jsme tady chalupu, protože v Opočně už bydlel můj bratr. Jezdili jsme sem o víkendu nebo na prázdniny. Jednou jsme procházeli Opočnem a na vývěsných plochách bylo napsáno, že hledají kulturního pracovníka. Moje dcera věděla, že se sem pak na stáří chceme přestěhovat. Tenkrát do mě šťouchla, ať se zkusím do konkurzu přihlásit, že to stejně asi nevyjde. Jenže ono to vyšlo (směje se). Jeden den jsem končila ve školce v Letňanech a hned druhý den nastoupila v Opočně. Ze začátku mně kolikrát bylo i do breku. Ale říkala jsem si, chtěla jsi to, tak to vydrž. Ale já se pořád cítím být učitelkou.

Mnoho let se věnujete józe, kterou v Opočně i předcvičujete. Co vám jóga přináší?
Můžu o sobě říct, že jsem cvičící maniak. Protože vlastně cvičím od dětství. Začínala jsem na baletních špičkách, když jsme si hrály na baletky, a v dospívání se cvičilo, aby člověk nebyl tlustý. No a pak se cvičení stane návykem. Je to úžasné protažení. Ráno se cítíte daleko lépe, když si zacvičíte, protože se probere mozek a tělo je svěží. Jóga mně přináší uspokojení a cítím se díky ní dobře.

Jak trávíte volný čas, když zrovna nemalujete nebo necvičíte jógu?
No v pondělí je jóga, v úterý teď jezdím na keramiku, ve středu je jóga pro pokročilé, ve čtvrtek máme zkoušky z divadla, pátek je volnější a bývá tady nějaká kultura, v sobotu si konečně musím uklidit doma (říká s úsměvem) a v neděli buď vyrazím někam ven, nebo hrajeme maňáskové divadlo pro nejmenší a loutkové divadlo Kašpárek pro starší děti. Se svými dvěma psy chodím třikrát denně na procházku a u domu mám malou zahrádku. Já si sednu, jen když mám třeba brigádu na výstavě, jinak ne.

A co vás na loutkovém divadle baví nejvíce?
Můžu říct, že všechno. Od vodění loutek, přes výrobu kulis a loutek po kontakt s dětmi.

Má podle vás loutkové divadlo budoucnost i v době, kdy v televizi po celý den vysílají programy pro děti?
Loutkové divadlo má určitě budoucnost stejně jako jakákoli lidská činnost. Pohádky v televizi ho podle mě absolutně nepřeválcují. Je pravda, že některé televizní pohádky jsou nevhodné a řekla bych, že i kazí dětem vkus. Ale všechno, co člověk dělá s láskou, je dobré a má budoucnost.

Zuzana Brandová

Autor: Redakce

26.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dominik Chlupáč vylepšil o tři vteřiny traťový rekord „Luisy“

Kvasiny - Letošní desetidílný 24. ročník amatérského cyklistického Dobrušského poháru – Memoriálu Martina Hockého pokračoval předposledním závodem, jímž byla Kredo silniční časovka jednotlivců. Závod uspořádal Indigo cycling team Rychnov ve spolupráci s Tri Clubem Dobruška.

Do říjnových sněmovních voleb půjde 22 stran a hnutí

Královéhradecko - V říjnových volbách do Poslanecké sněmovny PČR budou voliči v hradeckém kraji vybírat z 22 politických stran a hnutí. Oproti volbám v roce 2013 je to o čtyři subjekty více.

„Ahoj, jsem Svatava a jsem blázen... blázen do jídla...“

Královéhradecko - Svatava Vašková patří mezi nejznámější a nejúspěšnější současné české foodblogerky. Sama o sobě říká: „Nemám ambici ohromovat vysokou kulinařinou či cukrařinou, na to nemám schopnosti, čas ani prostředky. Ráda bych, aby můj blog především inspiroval…“ Dlužno říct, že se jí to daří. Přesvědčit se můžete sami nejen v našem rozhovoru, ale i na webu Coolinarka.cz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení