Zumbu cvičí už dva roky, ale že by s její pomocí mohla změnit osudy jiných lidí, by ji tehdy ani nenapadlo. Lucie Tvrdoňová z Potštejna se teď snaží změnit i další osud. A není jediná. Pomoci sehnat peníze na tábor pro postižené děti v Mrákotíně se nyní snaží už více než padesát instruktorů tohoto tance a aerobiku v jednom.

„Když jsem se o tom dozvěděla, hned jsem se rozhodla zapojit. Je smutné, že se ve státním rozpočtu nenašly peníze na takovou věc. Navíc pro postižené děti," kroutí hlavou osmadvacetiletá maminka dvou dětí z Potštejna. A právě i to, že ona má spokojený život, ji paradoxně přivedlo k lidem, kteří tolik štěstí nemají a potřebují pomoci.

Vloni již výtěžek z jedné z akcí spojené se zumbou věnovala dětem s autismem s Ústí nad orlicí a nedávno další ze svých hodin „obětovala" ve prospěch malého Ládi z Rychnova, který potřeboval mechanický vozík.

Teď v sobotu se v Doudlebách v sále U Vorlů od 16 hodin zaplní parket lidmi, kteří tímto způsobem přispějí do kasičky pro tábor v Mrákotíně. Přestože má již dlouholetou tradici a každoročně pomůže uniknout ze stereotypu asi třiceti dětem s hendikepem, letos poprvé nezískal ze státních peněz ani korunu a s jeho konáním to bylo nahnuté.

Jenže to by jeden z asistentů, který s dětmi jezdí, nesměl být optimista, jenž se rozhodl vzepřít osudu. A s ním i lidé z celé republiky, mezi nimiž je Lucie Tvrdoňová. Tím nezdolným bojovníkem je Stanislav Moravec, jenž zumbě také propadl a k myšlence uspořádat lekce, jejichž výtěžek půjde právě na pomoc táboru, nebylo daleko. „Musím říct, že je to neuvěřitelné. V tuto chvíli se nám podařilo vybrat už 25 tisíc korun a to se uskutečnily tři charitativní lekce zumby," říká.

Přestože si rodiče dětí platí za desetidenní pobyt kolem 4500 korun, není možné z toho pokrýt všechny náklady. „Vloni byl rozpočet kolem 250 tisíc korun. Každé dítě musí mít svého asistenta a je potřeba se jim skutečně velmi věnovat. Ale ty peníze nejsou určeny na naše platy, jak by si někdo mohl myslet. Všichni z personálu tábora jezdíme bez nároku na odměnu a děláme to rádi. Chceme, aby si to užily hlavně děti. Od jejich učitelek ze speciální školy vím, že se půl roku na něj těší a poté dalšího půl roku žijí ze zážitků," vypráví Stanislav Moravec.

Přestože v první chvíli se zdálo, že nebude možné peníze získat, teď se vše rýsuje lépe. Pokud by se podařilo organizátorům tábora, jimiž jsou lidé z občanského sdružení SPV Lysá, získat alespoň 50 tisíc korun, děti už posedmé za sebou stráví od 8. do 17. července v přírodě, kde to milují.

Jak se nápad zrodil v hlavě…

Když se Stanislav Moravec dozvěděl, že bohužel letos možná ani na tábor s dětmi nepojede, nechtěl tomu věřit. Jenže taková byla realita. Bez peněz jej uspořádat nešlo, ale s touto myšlenkou se nechtěl smířit a tak se dal do boje…

Kde se zrodil nápad uspořádat lekce zumby, jejichž výtěžek půjde na rozpočet tábora?
Zpočátku jsem byl hodně zakočený tou informací, že nedostaneme peníze na tábor, ale potom jsem začal přemýšlet, co bychom mohli dělat. A zumbu mám rád, tak jsem oslovil pár známých a ti zase své snámé a najednou se z toho stala úžasná akce, do níž se zapojila spousta instruktorů.

Věřil jste od začátku, že to dopadne dobře?
Kdepak. Byl jsem skeptik. Ale teď, když to vidím. Kromě výtěžků z lekcí zumby nám posílají peníze i jiní lidé, což je úžasné a jsme za to neskutečně vděční. Teď už věřím, že to dopadne dobře.

Čekal jste, že se zvedna taková vlna solidarity v naší republice?
Přiznám se, že nečekal. O to milejší je to překvapení. Už také zvažujeme, jak se všem dárcům odvděčíme. Alespoň symbolicky, spolu s dětmi.

Na tábor jezdíte už delší dobu, o koho se tam staráte?
Je to úžasný kluk, dvaadvacetiletý Pepa Černý. Je na vozíčku po mozkové obrně, ale mám ho velmi rád. Neustále se směje a všem dává plno energie. Dnes už si opravdu neumím představit, že bych nejel.