Dělá to tak každý rok v podobně významné dny.

Památník vznikl ze sedmimetrákového kamene ze Špičáku v Orlických horách, kde ho Uhlíř vlastnoručně pomáhal nakládat.

Na památník se složil spolu s dalšími členy Konfederace politických vězňů.

Státní svátek brali vážně

Den vzniku Československa není pro Josefa Uhlíře a jeho přátele prázdnou oficialitou, vědí, co si připomínají.

Masaryka má dnes každý plnou pusu, ale nikdo z něho nic nečetl. 28. říjen je pro většinu obyvatel pouhým dnem volna, nikdo si ani neuvědomí, proč a díky komu ho máme a slavíme. Tak zní často oprávněné stesky historiků či kantorů dějepisu.

Najdou se však i výjimky. Patří mezi ně Josef Uhlíř ze Štěpánovska u Týniště nad Orlicí. Pravidelně 28. října, ale i v květnových dnech, kdy se připomíná konec druhé světové války, zorganizuje zástupce skautů a vydají se k nedalekým Sutým břehům. Vezmou si skautské symboly a u zdejšího památníku letcům z II. světové války si připomínají vznik Československa v říjnu 1918. „Můj děda Matěj Uhlíř byl legionář, už se z bojů nevrátil. Od nás ze Štěpánovska jich bylo osm, vrátili se jen tři,“ připomíná Uhlíř jednotky československých zahraničních vojsk z I. světové války, jejichž existence a činy výrazně pomohly čs. reprezentaci v čele s T. G. Masarykem při vyjednávání o vzniku samostatného státu. Svátek tedy pro něj není formalita.

Neměl by být pro nikoho, míní rovněž dobrušský historik Jiří Mach. „Československá republika byla po svém vzniku založena na takových demokratických principech, že za námi nestačily tehdejší evropské země ani koukat. Dnes se každý ohání demokracií a ani pořádně neví, co to znamená. Kdekdo má dnes plná ústa Masaryka, ale kdo od něho něco četl?“ upozorňuje Jiří Mach, že na historickou etapu vzniku svého státu by neměl zapomínat žádný národ.