Nakolik může být zařízení v současnosti využito?
Maximální kapacita střediska je 277 lůžek.

Bylo někdy v minulosti zcela naplněné?
Bylo. Před časem jsme měli kapacitu ještě vyšší. Až 350 lůžek. Později se snížila kvůli vybudování kuchyněk na budově číslo 2. V posledních letech kapacita není natolik využita. Navzdory loňskému vzedmutí migrační vlny k nám do republiky nepřichází tolik žadatelů o mezinárodní ochranu. Většina migrantů tady nechce zůstat, putuje dál na západ. Naší republikou pouze prochází. V našem pobytovém středisku jsou pouze lidé, kteří požádali o udělení mezinárodní ochrany.

Odkud se nejčastěji rekrutují vaši klienti?
Nejvíce žadatelů o azyl přišlo z Ukrajiny. Momentálně jich evidujeme 43. Po jedenácti klientech z Číny, Ruska a Kuby. Máme tady 10 Gruzínců, 8 Arménů a 4 Afgánce. Po třech lidech je ze Sýrie, Mongolska, Alžírska a Etiopie. Nyní převládají muži jednotlivci. Dříve k nám přicházelo více rodin.

V zařízení žijí lidé, kteří stát žádají o ochranuV pojmech se člověk někdy ztrácí. Jaké zařízení v Kostelci vlastně funguje a kdo v něm žije?
Jedná se o pobytové středisko, které slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má v tomto azylovém zařízení právo na poskytování ubytování, stravy, a jiných služeb. Za podmínek stanovených zákonem o azylu má právo také na kapesné.
Žadatel má navíc možnost pobytové středisko za splnění určitých podmínek opustit, popřípadě pobývat v soukromí (to pouze pokud ministerstvo na základě informací policie odchod na soukromou adresu povolí).
V případě, že je žadatel hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, lze mu za určitých podmínek poskytnout finanční příspěvek, který se vyplácí nejvýše tři měsíce a který je určen k překonání problémů v prvních měsících pobytu mimo azylové zařízení.

Jaká nejzásadnější pravidla musí klient v zařízení dodržovat? Existují nějaké striktní zákazy? Například večerka…
V pobytovém středisku platí ubytovací řád. Večerka ani budíček v něm zakotveny nejsou. Platí pouze obecně stanovený noční klid od 22 do 6 hodin. V areálu zařízení mají klienti volný pohyb.

Jak je to s opouštěním ubytovacího prostoru?
Vycházka může být dlouhá až čtyřiadvacet hodin. Pak se musí vrátit. Pokud to nedodrží, jsou na svévolném odchodu. Klienti si mohou podat žádost o delší odchod ze střediska na takzvané dlouhodobé opuštění střediska. Delší než deset dní schvaluje odbor azylové a migrační politiky. Příliš se neví, že cizinci mohou bydlet i v soukromí. Pokud má některý z nich příbuzné, známé, kamarády, nebo si sami najdou ubytování, mohou bydlet v soukromí.

Co středisko nabízí svým klientům z hlediska trávení volného času?
V areálu máme budovu určenou pro volnočasové aktivity. Nejvyužívanější je dětské centrum. Děti i dospělí navštěvují výtvarnou dílnu, malou tělocvičnu, knihovnu, v níž si kromě knih mohou pustit z DVD film v televizi. Záleží jen na klientovi, zda je chce využít či nikoliv. Vše je na bázi dobrovolnosti, což platí i pro výuku českého jazyka. Je navštěvovaná docela hojně a je určena především dospělým. Pro nejmenší tady funguje takzvaná vyrovnávací třída, do níž přicházejí děti, které neumějí ani slovo česky. Tam se připravují, učí se češtinu. Poté co dosáhnou požadované úrovně, přecházejí na základní školu v Kostelci nad Orlicí.

Jsou klienti v kontaktu se svým domovem?
Ano. Prostřednictvím moderní techniky. Disponujeme místností vybavenou počítači s internetem. Na každém poschodí v ubytovacích prostorách je wi-fi, takže využívají svoje mobilní telefony. Na každém patře je televizní místnost, v níž jsou televize naladěné v různých jazycích. Nejčastěji v ruštině, která mezi našimi klienty převládá.

Kolik času v průměru u vás celkově stráví cizinci?
To vám neřeknu. Rychlost vyřizování žádostí o azyl na odboru azylové a migrační politiky je velmi rozdílná.

Jak často musíte mezi klienty řešit vztahové problémy? Nedochází k názorovým střetům z hlediska rozdílnosti jejich kultur?
Bývá to spíš výjimkou. Kvůli rozdílným náboženstvím minimálně. Stejně tak kvůli různé státní příslušnosti. Ubytováváme je tak, abychom možnosti vzniku konfliktů minimalizovali. Muslimové bydlí většinou pospolu. Pokud se ovšem vyvine mezi nimi přátelství navzdory náboženským rozdílům a požádají o společné prostory, vyhovíme jim. Mohou bydlet spolu. Pokud už ke konfliktu dojde, nejčastěji jej způsobí osoby v podnapilém stavu, přestože je v našem objektu alkohol přísně zakázaný. Stejně jako zákaz vstupu osob v podnapilém stavu. Kontroly jsou důkladné, ale může se stát, že někdo alkohol pronese. Někdy dochází k verbálním střetům mezi rodiči, což je ovšem běžné i v naší české populaci. Děti jsou holt děti a občas se mezi sebou škorpí… Z pohledu toho, kolik je tady rozdílných státních příslušností, tak je společné soužití velmi poklidné.

Uprchlíci byli vytrženi ze svých kořenů, opustili domov. Potýkají se s určitými traumaty. Nabízíte služby psychologa?
Ano. Pokud pozorujeme, že se jejich stav zhoršil, býváme v tomto směru aktivní. Máme nasmlouvanou psycholožku. Někteří její služby využívají. Kromě toho k nám docházejí pracovníci nevládních organizací, které klientům nabízejí právní poradenství a podobně.

Sledují vaši svěřenci v médiích politické dění v Česku a vývoj nálad v naší společnosti v souvislosti s migrační vlnou?
Minimálně. V jejich televizi běží hlavně sport. O tom, co se děje ve světě, s námi příliš nemluví. Například po nedávných teroristických útocích v Paříži jsme se obávali, jaký to tady bude mít ohlas. Musím říct, že se nedělo nic. Naši klienti smutné události ve Francii spíše odsuzovali. Averzi vůči obyvatelům Kostelce z jejich strany nezaznamenáváme.

A teď opačně. Jak se obyvatelé Kostelce nad Orlicí dívají na cizince ze střediska?
Téměř vždy, když se ve městě novináři zeptají lidí na jejich zkušenosti s cizinci ze střediska, odpovídají, že je mají velmi špatné. Ovšem nikdy nejsou konkrétní. Docela by mě zajímalo, jaké špatné zkušenosti mají doopravdy. Kostelec má skalní odpůrce našeho zařízení, ale na druhou stranu jsou tady lidé, kteří se s uprchlíky spřátelili. Další vám řeknou, my ani nevíme, že tady jsou. Pak si z toho vyberte. Nevím, zda je lidem například známo, že město dostává denně 8 korun na jednoho klienta našeho střediska (v den rozhovoru to činilo 1200 korun pozn. red.). Za patnáct let činnosti střediska to už není zanedbatelná částka, za niž město mohlo leccos pořídit či opravit. Zapomíná se také na to, kolik pracovních příležitostí přinesla místním lidem existence střediska. Výhody zásluhou našeho zařízení měla i místní škola, která integrovala děti cizinců. Rozhodně odmítám častý názor, že středisko přináší městu jen samá negativa.

Jak vnímáte poplašné lživé zprávy o cizincích u nás, které se v poslední šíří zejména prostřednictvím sociálních sítí?
Bohužel jsme to zažili docela nedávno. Na internetu se objevily neuvěřitelné fámy a lži o tom, co se má údajně dít v Kostelci (znásilnění malých holčiček pozn. red.). Zrovna v té době středisko navštívil pan ministr Chovanec. Všechny fámy razantně odmítl a dementoval. Kdo lži vypustil do světa, šetří policie. Nevím, v jaké fázi se vyšetřování momentálně nachází. Jsem přesvědčená o tom, že to vypouští zoufalci, kteří v životě uprchlíka ani neviděli. V těchto případech bych byla pro exemplární tresty. Jde o velmi nebezpečně se rozšiřující jev v naší společnosti, který podněcuje davovou psychózu. S tím si není radno zahrávat…

Co vám vaše práce přináší?
Dobrý pocit z toho, že můžeme pomoci lidem, kteří jsou v nouzi. Jsme vděční, že můžeme využívat služeb profesionálních tlumočníků. Setkáváme se tady s ojedinělými jazyky. Práce je to velmi zajímavá. Žádné dny nejsou stejné. Nikdy nevíte, co vám přinese následující. Poznávání exotických kultur nás obohacuje.

Chceme s každým vycházet, opilí uprchlíci škodí i nám samotnýmSvou zem museli opustit za dramatických okolností. Některé vyhnala válka, jiné jejich politické přesvědčení. Teď žijí v Kostelci a čekají, co s nimi bude dál. Budou moci zůstat v Česku a co je v životě čeká?
„Děkujeme všem lidem z Kostelce, že nás tak skvěle přijali," vzkazoval v létě jeden z uprchlíků přes stránky Deníku. Ve městě prý s nikým problém neměl a nikdy nezažil jakoukoli nevraživost. „Musíte napsat, že jsme všem moc vděční, že jste skvělí lidé," vyžadoval.
Posléze však prozradil, že ne všechno je tak růžové a že problémy jsou občas jak venku, tak uvnitř střediska. „Někdy mezi uprchlíky panují neshody. Většinou však máme kamarádské vztahy," dodal.
A podobně to vidí i další obyvatelé zařízení. Jejich zážitky jsou dobré i špatné. Tak jako je ve smýšlení o nich rozdělen samotný Kostelec.
„Chápu některé místní, kterým vadí, když se uprchlík opije a páchá výtržnosti. To není dobré, a to se nelíbí ani nám. Nám to také škodí. Chceme tu žít a s každým vycházet dobře," svěřil se se svým názorem další z obyvatel střediska. A jaká je podle nich cesta ke společnému spokojenému soužití? „Slušnost a tolerance. Lidé by k sobě měli být slušní a měli by se respektovat. A snažit se žít co nejlépe," shodli se.                                             (zem)

Většina Kostelečáků se cítí bezpečně, sociální sítě tvrdí opakJiž patnáct let žijí obyvatelé města s pobytovým střediskem. Občas se objevily neshody či problémy, v poslední době však podle policie k žádným větším excesům ze strany uprchlíků nedochází.
Počet policistů na obvodním oddělení byl dokonce preventivně navýšen.
Přesto a dost možná v souvislosti s příchodem migrační krize do Evropy se i v Kostelci přiostřuje.
Lži na internetuBěhem posledního roku především na internetu. Právě sociální sítě totiž přejí šíření nejrůznějších klepů a poplašných zpráv, za kterými často stojí neznámí lidé, kteří ve městě ani nežijí, nebo z něj nepochází.
Naposledy, a nejen Kostelcem, proběhla zpráva o znásilnění dvou malých holčiček, kterého se měli dopustit právě uprchlíci. Nic z toho se nestalo.
Poplašná zpráva, která hrozivý čin popisovala, se však šířila internetem do domácností v celé republice.
Před časem se rozmohla také fáma o mrtvole uprchlíka, která měla být nalezena za jedním místním supermarketem. Podle některých měl být zavražděn. Pravda to opět nebyla.
Policie v létě řešila oznámení falešného přepadení. Mladík, který ztratil telefon, se bál přiznat pravdu a vymyslel si, že ho napadli obyvatelé střediska. A dalo by se pokračovat dál.
Co člověk, to názorVětšina Kostelečáků takovým zvěstem nevěří. Sami nejlépe vědí, jak se jim ve městě s uprchlíky žije. Ale i zde platí zmáné, co člověk to názor.
Soužití s druhými lidmi, ať už jsou to sousedé, nebo uprchlíci, nemusí být vždycky jednoduché. Nic zkrátka není růžové.                                       (zem)