Posekat ar louky (10 x 10 metrů) ve výborné kvalitě není jen tak. Kdo chce uspět a stát na stupních vítězů, ten se u toho hodně zadýchá a zapotí.

„Hlavní myšlenka proč soutěž vznikla byla ta, že se to už málo vidí. Přitom to bylo řemeslo, které musel umět alespoň jeden člověk z každé chalupy a sekáči dokonce chodili sekat i na „vejdělek“ do do dolních zemí, což bylo v době Rakouska-Uherska hlavně Rakousko i Maďarsko. Jsou sekáči, kteří to opravdu umí, a to je pak opravdu pěkná podívaná“, říká hlavní organizátor Josef Jehlička.

A „umět“ neznamená jenom být nejrychlejší. Důležitá je i kvalita, jinak soutěžící přijdou o cenné body.

Soutěží se ve třech kategoriích - muži, ženy a děti do 15 let. Ženy a děti sekají poloviční výměr. Pořadatelé dbají na stylové oblečení nejen soutěžících, ale i diváků, kterých sem pravidelně zavítá několik set. Potkáte tu ženy v dlouhých šatech se slušivými kloboučky, muži jsou oblečeni v dobových krojích nebo v rajtkách.

Nejlepší český sekáč pochází z Vamberka

Jmenuje se Josef Morávek a nedávno se vrátil ze soutěže Kosecké písně v Buchlovicích, kde zvítězil dokonce hned dvakrát za sebou.

Jak dlouho se tím zabýváte?
„Už od malička. Já jsem Vamberák, a tam se v každém stavení chovali králíci a ti se musí krmit trávou, tak se sekalo. Moje žena pochází z hospodářství, chodíval jsem sekat s pantátou. Pak ale byla doba, kdy jsem kosu pověsil na hřebík. Naštěstí mě oslovil Pepa Jedlička a přihlásil jsem se do Orlického sekáče, protože jsem si řekl, že to je jako jízda na kole, a že to přece člověk nemůže zapomenout.“

Jaké zážitky jste si přivezl z Buchlovic?
„Tam je to hlavně folklórní tradice, louky se nacházejí v překrásném objektu zámku. Začíná se ráno ve 4 hodiny, kdy je sraz na zámeckém nádvoří, zazpívá se, pak se odejde na louky, kde se seče původním způsobem. Jeden začne a druhý jde za ním, ale je to jen taková rozcvička na soutěž.“

Kdy začíná samotná soutěž?
„O půl sedmé přivezou snídani, smažená vajíčka, tam tomu říkají škvařežina. Většinou jich smaží 800, se špekem a cibulí, přivezou je koňským potahem, rozdávají to pěkné děvčiny, jedna je nandává na chleba a druhá k tomu nalévá. Běhen snídaně se můžete přihlásit do soutěže, vytáhnete si z klobouku číslo a jdete na to.“

Co musí umět ten nejlepší sekáč?
"Je to hlavně o nástroji, kterým je kosa. Musí být ostrá, naklepávám si ji sám, je to svým způsobem umění, člověk u toho musí mít trpělivost. Kosa se naklepává na „babce“, což je malá kovadlinka, a je to takové klepání, které už dnes není moc slyšet. Tedy u nás ve Vamberku je, protože já těch kos mám hodně. Pak je taky důležitá kondička. Pohyb s kosou je dobrý na páteř, když se to umí. Mně je skoro 70 a nevím, co je to bolest zad."