V souvislosti s objevením bakterie legionelly v teplé vodě v několika bytových domech v Častolovicích, Vamberku a Rychnově nad Kněžnou, o kterém včera Deník informoval, poskytla Krajská hygienická stanice Královéhradeckého kraje důležité doplňující informace.

„Na začátek je potřeba uvést, že za zdravotní bezpečnost teplé vody zodpovídá její výrobce. Požadavek na četnost rozborů není právně upraven," řekla Deníku mluvčí krajské hygieny Veronika Krejčí.

Pro představu uvádíme konkrétní příklad: Mám doma plynový kotel, prostřednictvím kterého ohřívám teplou vodu, jsem tedy sám sobě jejím výrobcem. Je to obdobné jako například v situaci, kdy mám na zahradě vlastní studnu, zjistím, že voda v ní není vyhovující jakosti, je tedy pouze na mně, abych přijal opatření k nápravě.

Situaci přesně tak, jak je nastíněna v příkladu, chápe i správce stavebního bytového družstva Průkopník Jaroslav Ptáček: „Za kvalitu pitné vody zodpovídá dodavatel. Teplou vodu z té dodané ale vyrábíme přímo v kotelně daného domu. V tomto případě jsme za kvalitu vody v častolovickém bytovém domě zodpovědní my a jsme připraveni pro likvidaci bakterií podniknout potřebná opatření."

Obyvatelé domu se tak budou muset připravit na přehřátí kotle a odpustit v sobotu 3. prosince nezvykle horkou vodu z kohoutků, čímž se množství bakterií legionelly ve vodě sníží. V lednu příštího roku bude následovat kompletní výměna rozvodů vody v celém domě. Vše se uskuteční v režii bytového družstva, práce odsouhlasila už i Rada městyse Častolovice.

Další veřejné instituce nejsou do řešení problému zahrnuty: „O výskytu legionelly v teplé vodě v Častolovicích nemáme žádné oficiální informace, pouze se na nás telefonicky obrátilo několik osob se žádostí o radu, jaká mají v takovém případě přijmout opatření," sdělila za krajskou hygienickou stanici Krejčí.

Mluvčí také dodává, že základním předpokladem bezpečného provozování všech rozvodů vody v domě je pravidelná údržba.

Na Rychnovsku řádí legionella. O vodu musí pečovat výrobce

Co je vnitřní vodovod? Je to potrubí určené pro rozvod pitné nebo teplé vody po domě, které navazuje na konec vodovodní přípojky nebo na jiný zdroj vody, a to včetně příslušenství a technických zařízení na ně připojených.

DESATERO SPRÁVNÉ PÉČE O VNITŘNÍ VODOVOD

1. Odpovědnost. Vodárenská společnost je odpovědná za kvalitu dodávané vody pouze k vodoměru. Za vnitřní vodovod, účel, jemuž slouží, za jeho stav a případné ovlivnění kvality vody na kohoutku je plně zodpovědný majitel domu nebo bytu.
2. Design. Návrh musí být zpracován odborně způsobilou osobou. Špatný návrh může vést k problémům s dostatkem a tlakem vody nebo naopak k plýtvání vodou, ke zbytečné stagnaci vody, či k její kontaminaci, k nadměrnému hluku v budově, snížení životnosti potrubí nebo ke znemožnění potřebné údržby.
3. Volba materiálů. Vnitřní vodovod musí být proveden ze zdravotně nezávadných materiálů, které jsou kompatibilní s kvalitou distribuované vody. Nesprávné nebo nekvalitní potrubí může znehodnotit kvalitu vody na kohoutku po stránce pachové i zdravotní (kovy, organické látky, bakterie) – náprava takového stavu je pak mnohem dražší než počáteční koupě dražšího, ale kvalitního potrubí.
4. Provedení. Montáž vnitřního vodovodu může při neodborném počínání a chybách způsobit škody. Protože to však nejsou škody typu exploze jako u chybné instalace plynu, ale jen takové, které se projeví postupně a pomalu, lidé si je většinou příliš nepřipouštějí. Svěřte instalaci jen odborně způsobilé osobě.
5. Propojení s jiným rozvodem. Vnitřní vodovod připojený na vodovod pro veřejnou potřebu se podle zákona nesmí přímo propojovat s potrubím zásobovaným z jiného zdroje (např. studny). Stejně tak se nesmí vzájemně propojovat oddílné vnitřní vodovody různých druhů vod. Každé připojené zařízení, které by mohlo vést ke znečištění vody ve vnitřním vodovodu, musí mít ochranu proti zpětnému průtoku.
6. Provoz. Jako jiná technická zařízení, i vnitřní vodovod vyžaduje pravidelnou vizuální kontrolu a určitou rutinní údržbu (ověřování funkčnosti armatur, výměna opotřebovaných částí, odpojení a přerušení provozu v případě delšího nepoužívání apod.).
7. Stagnace vody. Vnitřní vodovod musí být navrhován tak, aby bylo zabráněno stagnaci vody. Stagnující voda je srovnatelná s potravinou s prošlým datem spotřeby. Nemusí sice nutně prodělat negativní změny, ale tyto změny proběhnout mohou a nemusí být patrné pouhými smysly.
8. Staré materiály. Padesát a více let stará potrubí vnitřního vodovodu mohou korodovat a dodávat hnědě zakalenou vodu, nebo být zarostlá vodním kamenem a nepříjemně snižovat tlak vody. Pokud je ale vnitřní vodovod ještě předválečný a vyroben z olova, na kvalitě vody to svými smysly nepoznáte. Voda z takového vodovodu může být riziková pro malé děti a těhotné ženy. Bydlíte-li ve starém domě, který neprošel rekonstrukcí, ověřte si, nemáte-li v domě dosud rozvody vody z olova.
9. Úprava vody. Zařízení na úpravu vody uvnitř budov nesmí způsobovat nadměrnou spotřebu nebo plýtvání vodou. Úprava vody nemá kompenzovat nesprávný návrh vnitřního vodovodu nebo nevhodnou volbu jeho materiálů. Volba nesprávné technologie úpravy může napáchat více škody než užitku
10. Legionelly. Rozvody teplé vody, pokud je její teplota nižší než 55 °C, mohou být osídleny bakteriemi rodu legionella. Lidé s oslabeným imunitním systémem se mohou nakazit při vdechnutí aerosolu při sprchování a onemocnět vážným zápalem plic. Především tyto osoby by měly dbát na to, aby kvalita jejich teplé vody byla v tomto ohledu bezpečná.

PREVENCE NADMĚRNÉHO VÝSKYTU BAKTERIÍ

• Teplota vody v potrubí nemá být v rozmezí 25 až 55 °C, která je optimální pro růst bakterií rodu Legionella.
• U vnitřního vodovodu teplé vody bez cirkulace by v kterémkoli místě vodovodu měla voda při běžném způsobu používání dosáhnout teploty nejméně 55 °C.
• U vnitřního vodovodu teplé vody s cirkulací by teplota vody v každém cirkulačním okruhu měla být nejméně 55 °C. Do 30 sekund po otevření kterékoli výtokové armatury by teplota vytékající vody neměla být nižší než 60 °C.
• Je potřeba bránit či omezovat dobu stagnace vody v potrubí. K tomu slouží především správné navržení a provedení vnitřního vodovodu (teplé i studené vody).
• Jako prevence dlouhodobé stagnace vody má být z každé části vnitřního vodovodu voda rovnoměrně odebírána nebo nejméně jednou za týden má být každá část vnitřního vodovodu propláchnuta.
• Odbočky k uzávěrům nepoužívaných potrubí by měly být pokud možno co nejkratší, jejich délka by neměla být větší než dvojnásobek vnitřního průměru trubky.
Nepoužívaná zaslepená potrubí by měla být odstraněna nebo od používaného potrubí odpojena, a upravena jako odbočky k uzávěrům nepoužívaného potrubí.
• Ohřívače a zásobníky na teplou vodu je nutné pravidelně odkalovat, stejně tak níže položené části potrubí, kde může docházet k akumulaci sedimentu.
• Přežívání a rozvoj bakterií rodu Legionella podporuje existence biofilmů na vnitřním povrchu potrubí a zásobníků. Použití kvalitních materiálů nepodporuje růst bakterií a omezuje tvorbu biofilmu.
• Teplota studené vody ve vodovodech (v budovách) má být udržována na nízké úrovni, každopádně nemá být vyšší než 25 °C. Proto se nesmí potrubí studené pitné vody vést v blízkosti tepelných zdrojů. Vzdálenost potrubí studené pitné vody vedeného souběžně s potrubím teplé vody nebo potrubím ústředního vytápění má být ve stěnách nejméně 125 mm a v podlahách nebo betonových stěnách nejméně 200 mm. Při vedení potrubí v podhledech musí být potrubí teplé vody nebo ústředního vytápění vedeno nad potrubím studené pitné vody, od kterého musí být dostatečně vzdáleno. Pokud je vedení potrubí teplé vody, studené pitné vody a ústředního vytápění umístěno v instalačních šachtách, má být potrubí studené pitné vody vedeno v oddělené, „chladné" šachtě.
• Vnitřní vodovod teplé vody má být navržen a proveden tak, aby bylo možné provést termickou dezinfekci vodou o teplotě 70 °C, která musí být dosažena v kterémkoli místě vodovodu.