Nevidomý neznamená neschopný!

Devětatřicetiletá Renata Moravcová vypadá jako normální žena. Sluneční černé brýle jsou teď módní i v šeru a za svým tříletým psem, kterého cvičitelka pojmenovala Sony, se pohybuje jistě, jako bězný chodec. Až na tu bílou hůl, která vše odhaluje.
„Od čtrnácti let jsem diabetička a čtyřikrát denně si píchám inzulín. Po každé operaci jsem postupně přicházela o zrak a do úplné tmy jsem vstoupila před devíti roky. Když mi tehdy v nemocnici odlepili oči, myslela jsem, že se mi zastavilo srdce. Přišla jsem však domů a tam byl syn, o kterého jsem se musela starat. To byl ten inpulz, že to zvládnu,“ svěřila se dotazovaným předsedkyně SONS, která ve své funkci pracuje čtyři roky. „Teď mám problém, že slyším i to, co nemám," směje se.

Nejvěrnější přítel

„Sehnat práci pro takto postiženého člověka je prakticky nemožné. Veřejnost si totiž myslí, že nevidomý zanemná neschopný, ale není to pravda. Pracuji na počítači s hlasovým výstupem a vystudovala jsem právně–sociální poradenství. Je však pravda, že když mi na úřadě řeknou, tam je židle, tak se zatím posaďte nebo tam se můžete podepsat, tak to je skutečně nejasné,“ reagovala na další dotaz.
Pro nevidomého člověka je pes skutečně nejvěrnějším přítelem. „Kdybych o pejska přišla, musela bych si ihned pořídit dalšího. Bez něj bych totiž nemohla ani se smetím. Nějakému člověku bych ani nevěřila tolik, co jemu,“ uvedla Renata Moravcová a upřesnila, že výcvičený vodící pes stojí 200 tisíc korun a zatím ho hradí sociální úřad. Zná třicet povelů, najde dveře, schody, lavičku, poštovní schránku, v autobuse dveře i volné místo, umí podat hůl, klíče, kolíčky a vyndat prádlo z pračky.
Zatím poslední opravdovou radost udělal Renatě Moravcové ve středu její syn, když zvládl řidičák na osobní a nákladní automobil.