Mokré se dalo do boje o Knihovnu roku 2011

Jakmile jsem v pondělí přijela do Mokrého, zaujalo mě velké množství aut, kterými byl obecní úřad obklopen. Vybraní komisaři si totiž přijeli prohlédnout místní knihovnu, která byla nominována na Knihovnu roku 2011. Vešla jsem do „úřadovací“ místnosti, ve které jich už netrpělivě postávalo celkem pět a připravovali se na pochůzku do společenské místnosti, v níž byly ukázky prací dětí, které také pomohli s přípravou jistě velmi očekávaného občerstvení. Já jsem se vydala za nimi.

Nominace od Máry

Cestou jsem trochu vyzpovídala předsedu komise Ladislava Zoubka, který mi prozradil, že knihovny do soutěže nominují krajští komisaři, ale protože se jedná o ministerské ocenění, tak nominace mohou přijít i odjinud, což je i případ Mokrého. „Nominace přišla od Jiřího Máry z Přerova, který tady pořádal besedy a knihovnice ho zřejmě nadchla jistě nejen svým zjevem, ale i činností knihovny tak, že poslal nominaci na ministerstvo kultury,“ usmíval se Zoubek.

A jaký je jeho názor na Mokré? „My už jsme tady potřetí. Je velice pěkné, že se knihovnu povedlo rozšířit o jednu místnost, to jí určitě prospělo no a jinak jsme vždy nadšeni tím, jaké se tady pořádají akce. Pokaždé objevíme něco nového, protože paní knihovnice je velice aktivní a vždy připraví něco nového,“ uvedl Zoubek.

Poté jsme došli do společenské místnosti, kde nás přivítal pravý mokerský vodník a s ním spousta obrázků, fotek a výrobků, které děti vytvořily. To vše tu bylo rozložené po stolech, židlích i stěnách. Každé místečko našlo své využití.

Komise si všechno pečlivě prohlédla a na všechno se se zájmem ptala. Starostka Blanka Kučerová se mi přiznala, že neměli moc času se na příjezd komise připravit. „Letos jsme vůbec neměli čas se připravit. Já osobně jsem se dozvěděla až v pátek, že přijede komise na Knihovnu roku. Myslím si však, že u nás je to připravené neustále. Ať přijedete kdykoliv, tak jsme připraveni,“ říká Kučerová.

Spokojená komise pak u občerstvení vyzvídala, co nového v Mokrém a vše se odehrávalo v přátelském duchu. Také já jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o obci, protože knihovnice Dagmar Honsnejmanová se o všem ochotně rozpovídala. Po jejich odjezdu mi řekla, že podle jejího názoru komise byla velice spokojena. „Šanci mají určitě všichni a já si myslím, že i my. Čtrnáct knihoven je ale hodně a některé můžou být lepší,“ uvedla Honsnejmanová.