Měl novou chuť do života, říká Havlova ošetřovatelka

„Starala jsem se o pana Havla na žádost jeho manželky Dagmar od 14. června přibližně měsíc. Při mém prvním setkání mu bylo velice špatně po prodělaném zápalu plic. Připadal mi jako chomáč těžkého dechu,” vzpomíná sestra Dominika s tím, že se v tu chvíli začala modlit k Panně Marii.

„Snad i mé modlitby pomohly k tomu, že se jeho stav začal pomalinku zlepšovat. Bylo krásné se koukat na jeho radostný pohled,” říká sestra Dominika.
Připomněla, že v tu dobu se začal těšit na promítání svého filmu Odcházení.

„Po jeho zhlédnutí měl tvář plnou života a bylo na něm vidět, že jeho zdravotní stav nekoresponduje s názvem filmu. Zdálo se, že v tu dobu dělá krok do nové etapy svého života,” říká sestra Dominika s tím, že ji včerejší zpráva velmi zarmoutila.

„V noci ze soboty mi bylo hodně smutno až k pláči. Možná to bylo tím, že Václav Havel měl velké srdce, které se se mnou chtělo rozloučit,” dodala se slzami v očích sestra Dominika.

Nikdy nechtěl sedět séparé

Zpráva o smrti Václava Havla hluboce zasáhla i Petra Malého, spolumajitele vrchovinské restaurace Mája na Novopacku, kde se Václav Havel mnohokrát zastavil při své cestě na Hrádeček u Trutnova.

„Už v minulém týdnu jsem se vylekal, když jsem viděl snímek Václava Havla v novinách. Pochopil jsem, že na tom není zdravotně moc dobře, ale vůbec jsem neočekával tak rychlý konec. Václav Havel byl osobností, která posunula Českou republiku úplně někam jinam. I když v mnohých věcech jsem měl jiný názor, uznával jsem ho, a rozhodně se zařadil mezi význačné státníky naší země i celého světa. Při setkání s ním člověk nikdy necítil z jeho strany nadřazenost, namyšlenost. Byl to úplně obyčejný člověk, který bral život, tak jak jde. Když přišel k nám na oběd nebo večeři, nikdy nechtěl sedět séparé, vždycky stoloval mezi hosty, na nic si nehrál. Je to velká škoda a ztráta, že už není mezi námi.“

„Odešel mi přítel”

Signatář Charty 77 František „Čuňas“ Stárek: „Je mi to líto. Mojí přátelé mizejí jeden za druhým a za každým zůstává díra, která se nedá nahradit. Už mě ty smrti unavujou a už si myslím, že jsem na řadě.“

Nedělní úmrtí dramatika, disidenta a bývalého prezidenta Václava Havla zaskočilo mnoho lidí v celých východních Čechách.

„Náčelník nám bude chybět”

Na Václava Havla pro Deník zavzpomínali jeho přátelé a také lidé, kteří měli tu možnost a alespoň jedenkrát se s jednou z nejvýraznějších osobností novodobých českých dějin setkali.

Mezi jeho blízké bezesporu patřil Martin Věchet, pořadatel Open Air Music Festivalu, Trutnov.

„Smutná zpráva o smrti Václava Havla mě zastihla na jedné brněnské ulici. Nějak vše kolem jen zašumělo a se mnou se v ten moment zatočil celý svět. Velmi mě to zasáhlo, je těžké něco teď hned říct. Byl pro mě vším. Odešel člověk, který mě osobně velmi výrazně ovlivnil. Určitě stejně, jako ovlivní celé generace mladých kulturních lidí. Odešla nejvýraznější osobnost novodobých českých dějin, která se nesmazatelně vryje do paměti národa. Nelze nezmínit, že ti, kteří jej v posledních letech haněli, nesahají Václavu Havlovi ani po kotníky. Odešel náš náčelník a osobnost celosvětového formátu. Václave, opatruj nás! ”

„Pan Václav Havel byl velkým požehnáním”

Lanškrounský farář Zbigniew Czendlik o Václavu Havlovi řekl: „Osobně si myslím, že pan prezident Václav Havel byl velkým požehnáním pro tuto zem, ale nejen pro ni, protože byl osobností světového formátu. Myslím si, že jeho odchodem zemřel v každém z nás kousíček něčeho. Jeho smrt je neobvyklá v tom, že zasáhla každého z nás, ať už můžeme být politicky stejně ladění, jako byl on, nebo naopak být na zcela opačné straně politického spektra. Pro mě byl Václav Havel opravdovým hrdinou a opravdoví hrdinové neumírají, ti žijí pořád.“

Za Havlem na Hrádeček na kole

Včerejší zpráva o úmrtí Václava Havla zasáhla i Stanislava Pitaše, signatáře Charty 77 a propagátora nezávislé kultury, který patřil v době komunistické totality k neúnavným organizátorům undergroundových akcí ve východních Čechách. Toho Havlem pojilo letité přátelství, jež se zrodilo dlouho před listopadem 1989.

„Poprvé jsem se s ním sešel na Hradečku. Jel jsem tam na kole z Trutnova. Moc se mi nezdálo, co o něm psali v Právu, tak jsem chtěl vědět, co je to za člověka,“ vzpomíná na své první setkání s Havlem Stanislav „Guma” Pitaš, který byl v osmdesátých letech opakovaně vězněn. Naposledy byl propuštěn na svobodu spolu s ostatními politickými vězni až těsně po 17. listopadu 1989.

„Byl to úžasnej člověk, který měl fantastický smysl pro humor. Byli jsme často v kontaktu – jezdil jsem mu na Hrádeček dělat takového údržbáře: pomáhat sekat trávu nebo štípat dříví,“ říká Pitaš, který nepříliš praktickému Václavu Havlovi pomáhal i jinak.

„Měl jsem ve stodole v seně schovaného pionýra a jak se setmělo, tak jsem na něj sednul a vyrazil směr Hrádeček. Třídil jsem mu tam hudbu – vinyly a kazety. A za to, že jsem mu uspořádal muziku, tak jsem si mohl nahrát, co jsem chtěl. Měl jsem na to speciálně upravenej magneťák. No a pak jsem zase jel nad ránem zpátky domů, abych to ráno stihl včas do práce,“ vzpomíná Pitaš. Přátelství mezi oběma muži přetrvalo i v době, kdy se Václav Havel stal hlavou státu. Když přijel jako prezident na návštěvu Broumova, tak si v nabitém programu udělal čas, aby si s Potašem poseděli v restauraci.

„Letos je špatnej rok”

V listopadu zemřel Ivan „Magor“ Jirous, včera Václav Havel. „Letos je špatnej rok,“ posmutněl Pitaš při vzpomínce, že v rozpětí pěti týdnů odešly dvě výrazné postavy českého disentu.

„Měli jsme podobné názory”

Na setkání s Václavem Havlem zavzpomínal i bývalý hradecký studentský vůdce a současný náměstek hradeckého primátora Jindřich Vedlich.

„Osobně mě smrt pana prezidenta Václava Havla velmi zasáhla. Je tomu tak zejména díky mé blízkosti s jeho názory. Od konce osmdesátých let byl mým vzorem v oblasti demokracie a osobního přístupu k řešení problémů. Málokdo jiný dokázal své názory prosazovat s takovou silou a s takovým přesvědčením, zároveň s ohledem a respektováním názorů všech zúčastněných. Václav Havel byl výjimečný člověk,” řekl Vedlich.

Dodal: „Věřím, že by si Václav Havel přál, abychom si z jeho života odnesli zejména jedno: Žádný zákon, žádná ústava ani žádný veřejný činitel nesmí stát nad obyčejnou spravedlností. Obecné zásady morálky jsou výše než legislativa. Snažme se proto tento odkaz prosazovat. Ať se naše země z té výšky, z které to teď Václav Havel pozoruje, vyvíjí k lepšímu. Děkuji Vám, Václave, že jste z této země udělal místo pro svobodný život.”

„Mám rád jeho hry”

Smutná zpráva o úmrtí Václava Havla hluboce zasáhla bývalého starostu Svitav Jiřího Brýdla.

„Jsem z této zprávy smutný. Několikrát jsem měl možnost se s Václavem Havlem osobně setkat. Byl to člověk velice slušný a charismatický, i když tak všem třeba nepřipadal,“ uvedl Jiří Brýdl, současný radní Pardubického kraje zodpovědný za sociální oblast. Oblíbil si Václava Havla také jako dramatika, má rád všechny jeho hry. „Velice jsem si ho vážil. Bude mi chybět. Tento muž má velké zásluhy, pomohl nám všem,“ dodal Jiří Brýdl.

„Je to smutná zpráva”

„Je to smutná zpráva,“ komentoval úmrtí Václava Havla ředitel Východočeského divadla Pardubice Petr Dohnal.

„I přes tuto bolestnou událost je ale třeba říci, že Václav Havel žil naplněný život. Co on zvládl, to by vydalo za několik životů. Až teď si myslím, že lidé docení to, co vykonal,“ podotkl Petr Dohnal.

„Moje vzpomínky na něj jsou svázány s osobními zážitky. Když v lednu roku 1990 už jako prezident přijel do Pardubic, vítali jsme jej v divadle a byl jsem překvapen, jak neuvěřitelně charismatický člověk to je. Před očima se nám bourala aura nedotknutelnosti politiků tím, že chodil mezi lidmi a skutečně s kýmkoliv spontánně hovořil,“ vzpomněl na setkání s tehdejším prezidentem Petr Dohnal.

Věčný symbol demokracie

Chrudimský starosta Petr Řezníček se před lety setkal s Václavem Havlem osobně.

„Zpráva o smrti Václava Havla je pro mě jednou z nejsmutnějších zpráv, jakou jsem kdy zažil. S prezidentem Havlem jsem se setkal v Chrudimi v roce 1996 a už tehdy pro mě byl a také navždy zůstane symbolem demokracie, na kterou jsme všichni kdysi tolik čekali. Václav Havel byl člověk s vysokým morálním kreditem a intelektuálním nadhledem takového rozměru, který mám u lidí rád,” uvedl chrudimský starosta.

„Již v době, kdy prezident Havel skončil ve funkci, odešla s ním celá politická etapa. Nechtěl bych ale nyní připustit, že s jeho smrtí zemřou také ideály, v jejichž jménu u nás došlo v roce 1989 k významné politické a společenské změně,” uzavřel starosta Petr Řezníček.

Na Václava Havla zavzpomínal i bývalý místopředseda Senátu za Jičínsko Jiří Liška.

„Václav Havel byl mimořádná osobnost a těch Česká republika nikdy tolik neměla, nemá, a ani nebude mít. My jsme se několikrát setkali na jednání a byl to pro mě vždy příjemný zážitek. Působil na mě jako člověk, který se dívá na věci z nadhledu. Havel šel svojí cestou mnohdy proti všem, ale ne všechno se mu podařilo.“

„Nic takového bych nečekal”

Bývalého profesora rychnovského gymnázia Jana Tydlitáta, který se stále angažuje v kultuře, je pořadatelem festivalů Poláčkovo léto nebo Rychnovská Osmička, zastihla zpráva o Havlově smrti na výstavě betlémů.

„Zasáhlo mne to, ale hlavně překvapilo. Ihned se mi vybavilo, jak mu dalajláma při své nedávné návštěvě přál ještě alespoň deset let života. Byli to velcí přátelé. Nečekal bych něco takového, protože byl stále velmi aktivní. Osobně jsem ho neznal, ale vážil jsem si ho jako osobnosti, které si cenil celý myslící svět.“