VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Historik: Vojenský zásah byl nepravděpodobný

Praha – Lidové milice byly rozpuštěny a poté odzbrojeny. Její příslušníci odevzdali mimo jiné 20 067 pistolí, 71 054 samopalů, 2 031 ručních granátů a 13 328 kilogramů plastické trhaviny.

17.11.2009
SDÍLEJ:

Lidové milice. Ilustrační fotoFoto: Archív

Tak referoval o příslušnících Lidových milicí ministr obrany Miroslav Vacek před Federálním shromážděním v květnu roku 1990. Mohlo to ale dopadnout jinak?

Teoreticky ano. Komunistická strana měla tehdy k dispozici 85 tisíc ozbrojených milicionářů. Ti byli připraveni vyjít do ulic a bránit socialistické zřízení. Stačil rozkaz.

Čtyři tisíce milicionářů v Praze

Vrchním velitelem LM byl Milouš Jakeš, generální tajemník ÚV KSČ. Náčelníkem hlavního štábu Miroslav Novák. Komunistickou vrchnost ale 17. listopad zastihl ve stadiu rozkladu. Jakeš odjel v pátek na Orlík, federální ministr vnitra František Kincl byl doma v Ostravě. Střet na Národní třídě je nevyrušil z klidu, do nedělního večera žili v přesvědčení, že se nic nestalo. K dramatickému jednání došlo až na pondělním zasedání předsednictva ÚV KSČ. A o den později tentýž orgán rozhodl, aby se do Prahy stáhly desetitisíce příslušníků LM z krajů. Nijak ale nezasáhli a vzápětí se rozjeli domů. Co se stalo?

„Tisíce milicionářů se 21. a 22. listopadu sjely do Prahy, ale nakonec je Jakeš odvolal, protože je představitelé obvodních výborů KSČ v Praze 1–10 nechtěli ubytovat na území své působnosti. Zřejmě odmítali vzít na sebe tuhle velkou odpovědnost. Komunistická strana již byla rozklížená a nejednotná,“ popsal Deníku tehdejší události historik Jiří Suk, autor knihy Labyrintem revoluce.

Vojáci by rozkaz neuposlechli

Nezasáhla ani armáda. „Tehdejší ministr obrany Milán Václavík byl poslušný pokynů poltického vedení země. Bez nejvyššího stranického pokynu by rozkaz k výjezdu armády nedal. Zcela ctil princip tzv. demokratického socialismu, jak dokládají historické prameny,“ říká Suk. Armáda byla sice uvedena do bojové pohotovosti, ale toto opatření nebylo zaměřeno proti demonstrantům. Šlo o možné přesuny vojáků na obranu civilních objektů, konkrétně se uvažovalo o České televizi a rozhlasu. Pozdější náčelník generálního štábu Jiří Šedivý tehdy velel tankové divizi v Týně nad Vltavou. „Na listopadovém velitelském shromáždění v Českých Budějovicích bylo jasně řečeno, že k žádnému zásahu armády nedojde. Pokud by vojáci takový rozkaz dostali, nesplnili by ho,“ řekl Deníku Šedivý.

Suk doplňuje, že v dochované šifře ministerstva vnitra odeslané ještě 24. listopadu po zasedání ÚV KSČ všem posádkám, se píše, že „zachránit stranu“ je možné dvěma způsoby: vojensky, nebo politicky. Vojenský zásah byl ovšem „jednomyslně nepřijat z hlediska podstatně odlišné vnitropolitické a zvláště mezinárodně politické situace“.

Bez velení

Nejvyšší stranické vedení se sesulo pod vlivem událostí samo, iniciativu převzal Ladislav Adamec a později především Marián Čalfa. Ten také s představiteli Občanského fóra dohodl, že zařídí zvolení Václava Havla prezidentem komunistickým Federálním shromážděním, pokud zůstane premiérem. Tak se i stalo.

Historik Jiří Urban připomíná zajímavý moment ze samého průběhu zásahu na Národní třídě 17. listopadu: „Velící důstojník Danišovič se několikrát opakovaně domáhal jasného rozkazu, protože měl k dispozici dva protichůdné. Jasného pokynu se mu ale nedostalo, stranické vedení ho v tom nechalo.“ Urban připomíná i úvahu Petra Pitharta, který soudí, že na revoluční průběh revoluce už bylo asi pozdě. „Všude kolem nás se režimy zhroutily, v Československu to lidem spadlo do klína bez boje, z toho možná pak vyplývá i určitá polistopadová kocovina,“ říká Urban.

Vojenský zásah proti demonstrantům byl nepravděpodobný

Podle historika Jiřího Suka z Ústavu pro soudobé dějiny akademie věd si Sověti silové řešení nepřáli a vedení ÚV KSČ se v listopadu 1989 rozhodlo stejně

Co by se stalo, kdyby se stranické vedení rozhodlo potlačit listopadové demonstrace silou za pomoci milicionářů a armády?
Ani zásah ozbrojených sil proti demonstracím by nevedl k dlouhodobému udržení tvrdé diktatury. Československý komunistický režim ztratil vnější oporu – v Sovětském svazu i v sousedních satelitních zemích. Pravděpodobně by vojenský zákrok vynesl do čela strany nějakého komunistu, který by tak či onak musel uplatňovat či alespoň předstírat nějakou odnož politiky přestavby. Návrat k 50. létům byl nemožný. A ryze vojenská diktatura je vzhledem k našim politickým tradicím a zeměpisné poloze nepředstavitelná. Československo se nenacházelo v jižní Americe, ale ve střední Evropě.

Nicméně možnost ozbrojeného zásahu nad Československem visela.
O nasazení armády a milicí se uvažovalo. Tisíce milicionářů se 21. a 22. listopadu sjely do Prahy, ale nakonec je generální tajemník Miloš Jakeš odvolal, protože je představitelé obvodních výborů KSČ v Praze 1–10 nechtěli ubytovat na území své působnosti. Zřejmě odmítali vzít na sebe tuhle velkou odpovědnost. Komunistická strana již byla rozklížená a nejednotná. Československá lidová armáda byla k 24. listopadu uvedena do stavu bojové pohotovosti a ministr národní obrany to večer sdělil na mimořádném zasedání ÚV KSČ. Nenavrhoval ovšem ozbrojený zásah proti demonstracím, ale obsazení rozhlasu a televize v rámci tzv. akce VLNA. To do určité míry potvrzuje i pozdější svědectví Miloše Jakeše: režim pouze chtěl demonstrovat sílu pohybem svých ozbrojených složek (zejména tzv. pěsti dělnické třídy – Lidových milicí) v ulicích a shromážděním svých příznivců někde na veřejném prostranství.

Armádní vedení by se samo k akci neodhodlalo?
Tehdejší ministr obrany Milán Václavík byl poslušný pokynů poltického vedení země, tzn. předsednictva a ústředního výboru KSČ. Bez jejich pokynu by rozkaz k výjezdu armády nedal. Zcela ctil princip tzv. demokratického socialismu, jak dokládají historické prameny. Rozhodující slovo mělo vedení strany.

Byl silový postup vzhledem k stanovisku moskevského vedení vůbec představitelný?
Myslím, že byl velmi nepravděpodobný. V dochované šifrovce ministerstva vnitra odeslané ještě 24. listopadu po zasedání ÚV KSČ všem posádkám, se píše, že „zachránit stranu“ je možné dvěma způsoby: vojensky, nebo politicky. Vojenský zásah byl ovšem „jednomyslně nepřijat z hlediska podstatně odlišné vnitropolitické a zvláště mezinárodně politické situace“. Skvěle informovaný zpravodaj konstatoval, že páteční mimořádné zasedání ÚV KSČ je nejzávažnější od roku 1948. Realisticky viděl stranu ve dvou zcela odlišných situacích: v únoru 1948 jí hrálo vše do karet; v listopadu 1989 se všechno proti ní spiklo. Je „všestranně diskriminována“ a „ČSSR izolována“. Z toho celkem jasně vyplývá, proč se věci odehrály právě tak a ne jinak.

Kdyby se armáda utrhla, myslíte, že by proti ní zasáhla sovětská Střední skupina vojsk usídlená v Milovicích?

Myslím, že by Sovětská armáda umístěná v ČSSR do situace nijak nezasahovala. Bylo by to v naprostém rozporu s tzv. politikou nevměšování, kterou všude ve světě opakovaně prezentoval Michail Gorbačov – vždyť Sovětská armáda nezasáhla v roce 1989 v žádném satelitním státě, ani v NDR. Navíc na počátek prosince byla svolána schůzka nejvyšších politiků SSSR a USA na Maltě a Gorbačov si určitě nepřál, aby se velmocenské rozhovory, které již měly svého ducha a svůj rytmus, jakkoli zkomplikovaly.

CO BY BYLO, KDYBY…

- zasáhly Lidové milice: Došlo by ke krvavým střetům a zřejmě by byli mrtví.

- nedošlo k jednání u kulatých stolů: K moci se mohly dostat buď kádry připravované lidmi kolem šéfa StB Aloize Lorence, nebo radikálnější odnož opozice, která by okamžitě zakázala KSČ.

- se stal prezidentem Alexander Dubček: K rozpadu federace by došlo později, nebo vůbec

Autor: Kateřina Perknerová

17.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Postel, hospoda, kostel míří do Dobrušky

Ministerstvo kultury. Ilustrační foto.

Chtěli výstavu k výročí roku 1938. Úředník ministerstva je označil za opilce

Projekt, který pomůže seniorům

Kostelec nad Orlicí - Pečovatelská služba Kostelec nad Orlicí se připojila k projektu „Zapojení rodiny a blízkých do péče jako společná cesta k co nejkvalitnějšímu životu“.

Přes překážky se místo koní vydali běžci

Východní Čechy, Pardubice - Překážky Velké pardubické zdolávali v sobotu na pardubickém závodišti nikoliv koně, ale běžci. Ve 12 hodin přišel na řadu hlavní závod, při kterém se běželo přes všechny překážky včetně všech vodních příkopů. Ženy, juniorky a muži nad 70 let běželi dvě kola a junioři a muži do 69 let kola tři.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Tři stovky dobrovolníků čistily Krkonoše

Královéhradecko, Pec pod Sněžkou - Od sobotního rána probíhal na území Krkonošského národního parku podzimní úklid hor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení