Drátkování stromečku zdobeného korálky a pletení z papíru, to jsou dva kurzy, které se odehrávaly v sobotu v Domě dětí a mládeže v Dobrušce. Podle slov vedoucí Jaroslavy Šafářové byl o oba kurzy velký zájem.

Obzvláště pak o pletení z papíru, které se konalo již před čtrnácti dny, ale jelikož bylo přihlášených více než volných míst, rozhodli se uspořádat doplňující kurz.

„Před dvěma týdny jsme měli hodinovou ukázku toho, jak si nachystat ruličky, které se motají třeba z letáků nebo z telefonního seznamu. Lektorka Katka jim také vysvětlila, jak si je mají obarvit a co se pak nechá udělat s hotovým výrobkem,“ vysvětlila Jaroslava Šafářová.

Kdo přišel na sobotní kurz, tak už měl od minule hotové dno s osnovou výrobku, protože kdyby si to účastnice chystaly až na kurzu, tak by musely hodinu čekat, než jim zaschne lepidlo. Každá si také musela přinést formu, na které pletla. Mohl to být třeba květináč nebo i plastová miska.

„Protože byl opravdu velký zájem, už jsme se tak trochu i domlouvali na příště. V listopadu se bude drátkovat vánoční hvězda a o velikonocích plánujeme pletení z papíru košíčku s ouškem, velikonoční dekoraci v podobě věnečku nebo zajíčka,“ uvedla Jaroslava Šafářová.

Lektorka kurzu Katka Böthigová se k pletení z papíru dostala tak, že to poprvé uviděla v televizním pořadu, kde ji to zaujalo. Na internetu si potom našla návod, zkusila si to a už u toho zůstala.

„Kromě košíčků pletu také krabice, děti v nich doma mají uložené hračky. Dělají se i prádelní koše, to jsem ale ještě nezkoušela, protože to je hodně práce. Lze také vyrobit třeba i čarodějnice, pejsky nebo kočičky. Jde z toho uplést hodně věcí, záleží na fantazii,“ uvedla lektorka, jejímž prozatímním veledílem je bota, kterou pletla tři hodiny.

Jako další kurz má Jaroslava Šafářová uspořádat pletení z kukuřičného šustí, které však účastníci kurzu musí mít nasbírané už od podzimu. „Chtěli jsme dělat nevěstu se ženichem, ale za odpoledne se nestihnou udělat dvě postavičky. Už jsme tady dělali tašku nebo ošatku. Já jsem si upletla tašku, z které je pěkná plážovka. To by mělo být asi v březnu, kdy bychom rádi udělali také kurz pletení z pedigu,“ dodala Jaroslava Šafářová.

Na vlastní kůži

Jakmile jsem přišla do místnosti, kde se pletly košíčky, většina účastnic kurzu už měla velkou část upletenou. Na první pohled to vypadalo docela dost složitě, skoro jako kdyby pletly proutěné košíky. Přesto jsem si ale řekla, že si to sama vyzkouším. Nejprve bylo potřeba si „ubalit“ ruličky, které se stáčely na klasické špejli. Vedoucí kurzu Kateřina přede mě položila telefonní seznam, z jehož stránek se rulovalo. První rulička mi trvala nejdéle, s těmi dalšími jsem pak zápasila méně. Možná byly ale o trochu širší, než by měly správně být. Po tom, co jsem jich pár konečně smotala, jsem vyfasovala již rozdělaný košík, ve kterém jsem měla pokračovat. Naštěstí, protože ten začátek vypadal opravdu složitě. Takže už jsem pak pletla podle návodu Kateřiny. Neřekla bych, jak rychle řady přibývaly. Šlo mi to celkem rychle, až na to napojování ruliček, to se mi moc nedařilo. Nakonec jsem však téměř dopletla, až na ten okraj, který se zdál být také složitý. Sice to nebylo úplně rovné a úhledné, ale i tak jsem byla ráda, že se mi podařilo vyzkoušet něco nového.