VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Knížka o historii Homole se začala rodit na půdě

Potštejn – Navzdory tomu, že není odborně školeným historikem, pustil se 
JINDŘICH VANICKÝ na sklonku minulého století do díla, v němž opěvuje pozoruhodnou pamětihodnost v podhůří Orlických hor – poutní kostel Bolestné Panny Marie.

4.5.2016
SDÍLEJ:

AUTOR publikace o Homoli Jindřich Vanický se ke svému dílku po dvaceti letech opět vrátil a vydal jeho druhé přepracované vydání, 
s nímž vypomohl také Ladislav Miček. Foto: Miroslav Sixta

Z historie kostela
na Homoli
Barokní kostel Panny Marie Bolestné byl založen 
v roce 1692.

Ve dnech 12. až 14. května 1696 jej posvětil biskup královéhradecký Jan z Talmberka.

V roce 1862 se do kostela vloupali zloději a odnesli si řadu cenností.

Do věže kostela udeřil blesk (1865) a zapálil střechu. Škoda byla značná.

V roce 1865 při oslavách 200 let od založení chrámu se v okolí chrámu shromáždilo více než 600 poutníků. Kázání proběhlo pod širým nebem.

Po staletí hledali lidé v památné svatyni pomoc.
Když v roce 1832 řádila v okolí cholera, sudslavské farnosti se vyhnula.

K chrámu ležícímu na kopci mezi obcemi Lhoty u Potštejna a Borovnice vede dlouhé barokní schodiště, které je skutečným stavebním unikátem. Útlá publikace Homol – turistická perla Orlických hor vyšla před více než dvaceti lety a sehnat ji nyní je takřka nemožné.

Vloni se však dočkala druhého přepracovaného vydání doplněného o barevné fotografie. S jejím autorem jsme si povídali nejen o tom, jak knížka nedlouho po sametové revoluci spatřila světlo světa.

Prozraďte, jak se v hlavě vyučeného tesaře zrodila myšlenka vzdát písemnou poctu magickému poutnímu místu?
Impulzem pro sepsání publikace se stalo torzo prastaré knížky, kterou jsem nalezl na jedné půdě. Jednalo se pouze o jednotlivé listy. Knížka pojednávající o Homoli byla z třicátých let minulého století. Poutnímu místu fandím, v jeho blízkosti jsem se narodil. Když v roce 1989 padli komunisti, měl jsem knížku připravenou k vydání včetně fotografií.

Bylo vydání po sametové revoluci jednoduché?
Vůbec ne. Po převratu na okresech stále seděli církevní tajemníci, kteří byli absolutně nepřístupní. Dokonce mi vyhrožovali padesátitisícovou pokutou, což v té době bylo opravdu dost peněz.

Proč?
Nechtěli, abych knížku vydal. Měl jsem kvůli ní hromadu problémů. Ovšem řekl jsem si: „Já na ně musím jít jinak!" Proto jsem ji nazval Homol – turistická perla Orlických hor. Abych mohl bouchnout do stolu a říct jim: „Je to církevní, nebo není? Máte do toho co mluvit, nebo ne?"

Knížka nakonec přece jen vyšla. V roce 1994 nákladem tří tisíc kusů. Co jí v cestě na svět pomohlo?
Určitě to, že se mi podařilo získat na svou stranu uznávaného historika a etnografa Rudolfa Zrůbka z Rychnova nad Kněžnou. Do druhého vydání jsem zařadil jeho tehdejší dobrozdání. V textu jsem se snažil co nejvíce omezit náboženské pojmy, takže jsem se například vyhnul obratům ve stylu „Vážení poutníci" a podobně. Často jsem si při tvorbě říkal: „Je to jen kostel. A kostel navždy zůstane kostelem."

Přibližte, jak jste přišel k předloze, podle níž jste publikaci vytvořil?
Na půdě jsem našel listy práce Emanuela Kosiny z roku 1937. Jmenovala se „Památná Homol". V patnácti letech jsem se v Rychnově nad Kněžnou vyučil tesařem a celý život bloudil po střechách a půdách. Často jsem tam narazil na spoustu zajímavých letitých materiálů.
Základní vzdělání jste však podle vašich slov získal na dohled od Homole…
Ano. Narodil jsem se nedaleko Homole ve Velké Lhotě. Dneska se jmenuje Lhoty u Potštejna. Spojila se s Malou Lhotou krátce po válce. Pomohlo se tak tehdy zdejší škole, aby trochu narostla. Když jsem skončil měšťanku v Kostelci, tak ji otevřeli také ve Lhotách. Kdyby se obce spojily dřív, nemusel jsem několik let absolvovat každodenně cestu do Kostelce. Chodili jsme pěšky každý den. Třináct kilometrů ráno do školy a třináct odpoledne nebo navečer zpět. Vyrazili jsme vždy ráno o půl šesté a ostrou dětskou chůzí nám to trvalo necelé dvě hodiny. Nebyl to tenkrát lehký život…

Barokní schodiště vedoucí k chrámuKamenické dílo na Homoli bylo zbudované ze žlutého kamene.
Na schodech
a balustrádách se původně nacházelo 10 velkých soch, 14 soch andílků 
a 20 rokokových váz.

Schodiště vedoucí
k chrámu 
tvoří 16 odpočívadel 
a 153 schodů.

Podle kronikářských zápisů stály schody o jednu grešli více nežli chrám.

Takřka z každého řádku vaší publikace o Homoli je patrný váš vřelý vztah k poutnímu místu.
Ano. Je úzce spjato s mým životem. Do kostela na Homoli jsem chodil na mše svaté. Mám tam pochované rodiče, prarodiče, příbuzné a dnes už také kamarády. Tohle vše mě vedlo k tomu, abych se pokusil zanechat po sobě nějakou upomínku na výjimečné místo. Příležitost se mně naskytla po nálezu torza staré knihy.

Vyučil jste se tesařem. Na vyšší vzdělání jste v mládí nepomýšlel?
Dějiny mě vždy bavily. Netajím se tím, že jsem jen obyčejným člověkem. Po absolvování základní odborné školy jsem ovšem toužil po vyšším vzdělání, ale osud mi ho nedopřál. Začal jsem sice navštěvovat průmyslovku, ale hned jak jsem na ni nastoupil, tak mě povolali na vojenské cvičení – na dva měsíce. Táta v té době vážně onemocněl a ulehl na smrtelnou postel. Máma byla přestárlá ženská. Když jsem se později rozkoukal a chtěl na průmyslovce pokračovat, pozvali mě vojáci na další cvičení. Na průmyslovku jsem se už nevrátil. Musel jsem vydělávat.

Co stálo za přepracovaným druhým vydáním Homole – turistické perly Orlických hor?
Po dvou desítkách let jsem měl o nové podobě publikace novou představu. Říkal jsem si, že už mám závratná léta, a když to nevydám teď, tak to nevyjde nikdy. Paní starostka z Borovnice mě seznámila s doktorem Mičekem, autorem historických románů. Hned jsme si padli do oka. Myslím si, že naše spolupráce byla perfektní. Věřím, že by vám to potvrdil i on.

Můžete prozradit vaše životní krédo?
V paměti mi utkvěla věta, kterou mi kdosi z mých kamarádů nebo učitelů napsal do památníku během školních let: „Žij vždy tak, aby lidé spravedliví mohli o Tobě kdykoliv říci, že jsi dobrý člověk." Doufám, že jsem se jí v životě nezpronevěřil.

Autor: Miroslav Sixta

4.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Lékaři: Lidé podceňují očkování proti klíšťové encefalitidě

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

Žádné stromy nerostou do nebe, říká trenér Čermák

Rychnovsko - Krajský přebor: Kostelečtí fotbalisté se rozstříleli až po změně stran.

Zbývá jen měsíc a památka poděkuje

Třebechovice pod Orebem - Už zbývají jen čtyři týdny, kdy veřejnost může hlasovat, který počin si zaslouží získat ocenění Památky děkují Národního památkového ústavu. 

Týniště oslavilo návrat do Olšiny výhrou nad Broumovem

Rychnovsko - Fotbalová I. A třída: Dobrušku „sestřelil“ třemi góly Tomáš Matějka.

Ochutnávka života v renesanci se nabízí v Opočně

Opočno – Chcete se přenést o několik století zpět a vychutnat si atmosféru období renesance? Tato možnost se nabízí v Opočně, kde se uskuteční týdenní cyklus ve znamení historické epochy trvající od 14. do 17. století. Unikátní multižánrový volně pojatý cyklus, věnovaný renesanční kultuře, je vhodně zasazen do krásného prostředí města Opočno a jeho renesančního zámku. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení