„Mám na to dokonce papír – registraci. Je to pro mě ocenění,“ usmívá se kněz, který sloužil jako vojenský kaplan na misích na Balkáně, v Iráku i Afghánistánu. „Samozřejmě že lidé z těchto misí jsou veteráni,“ oponuje názoru, který by vojáky ze zahraničních misí pasoval jen do role žoldáků. „Celá naše profesionální armáda je dnes žoldácká. Na misi jdou vojáci vždy do konfliktů. I když ne přímo válčit, jdou tam s nějakým úkolem, mezi znepřátelené strany.“ Ví, že někteří slouží i s jinými úmysly, ale to se děje ve všech oborech lidské činnosti. „Excesům se nedá zabránit ani tady, ale dají se na místě odhalit,“ je Havlíček přesvědčen.

Má zkušenosti z USA, kde se válečný vysloužilec pozná podle zvláštní dopravní značky na autě, neskrývá hrdost, nikdo nad ním neohrnuje nos. „Lidé si jich většinou váží, protože bojovali za jejich zemi. Nebo naopak proto, že do Vietnamu nebo Iráku někteří nechtěli a museli.“ Kdyby byl povolán, šel by znova na misi? Bez zaváhání odpovídá ano. Proč? Jeho duchovní práce mezi lidmi ve vypjatých a úplně jiných podmínkách, než panují tady, byla hodně intenzivní. A to mu vyhovuje.