Karafiát je dnes brán už jenom jako recese

Ačkoliv oba vznikly v Americe, u nás se slaví různě. Jejich obliba roste a zase upadá. Řeč je o Mezinárodním dni žen (MDŽ), který připadá na dnešek, a o Valentýnu. Oba mají jedno společné. Potěšit někoho, koho máme rádi.

Dnes se tak s největší pravděpodobností zaplní květinářství těmi, kteří chtějí svým maminkám, babičkám, manželkám či přítelkyním říci květinou, že si jich váží .

Přestože na Valentýna se nejčastěji kupují růže, na MDŽ vedou hrnkové květiny. „Ty se prodávají jednoznačně nejvíce. A protože začíná jaro, zájem je také o tulipány či narcisky,“ řekla Zdeňka Kvasničková z prodejny květin v Kostelci

„Mám tady dokonce i jedny červené karafiáty, ale ty jsou vyloženě pro ty, kteří MDŽ slaví jako recesi. Jinak je karafiát velmi málo prodávaná květina, možná tak na hřbitov,“ usmívá se Zdeňka Kvasničková.

Obecně pak mezi květináři panuje názor, že MDŽ se vrací, zatímco Valentýn upadá. „Když byl Valentýn první rok, tak to byla bomba, bylo to něco nového. Pak už to bylo slabší a teď chlapi říkají, že je s tím americkým svátkem nemáme otravovat,“ řekla Olga Filipová z prodejny květin v Dobrušce, podle které se dá však těžko odhadnout, jaký zájem bude letos.

MDŽ

MDŽ má svůj počátek v době před 1. světovou válkou, kdy feministické (často zároveň socialistické) aktivistky bojovaly za rovnoprávnost s muži, především za volební právo.

Na počátku historie MDŽ byl 8. března 1908 velký protestní pochod newyorských žen, především textilních dělnic, které požadovaly kratší pracovní dobu, lepší mzdy a volební právo. Jejich slogan „Chléb a růže“ vyjadřoval touhu po lepší materiální situaci i kultivovanějším prostředí. Ve stejném roce prohlásila Socialistická strana Ameriky poslední neděli v únoru za Národní den žen. Ten se v USA poprvé slavil 28. 2. 1909, ženy opět požadovaly především volební právo a lepší pracovní podmínky. O rok později proběhla v Kodani Mezinárodní konference socialistických žen, která ustanovila Mezinárodní den žen. Ten byl v roce 1911 slaven v prvních čtyřech zemích - Rakousku-Uhersku, Německu, Švýcarsku a Dánsku. Petrohradské ženy, které vyšly do ulic 8. března 1917, pozměnily americký slogan na „Chléb a mír“ – protestovaly především proti válce, která s sebou nesla i hlad. Datum však nebylo zpočátku pevně stanovené. 8. březen se definitivně prosadil po 1. světové válce na připomenutí dvou velkých protestních pochodů – newyorského z roku 1908 a petrohradského z roku 1917. OSN přijala 8. březen jako Mezinárodní den žen v roce 1975.

V českých zemích se MDŽ slavil hned od začátku, od roku 1911. Jeden z hlavních požadavků žen, volební právo, byl splněn po vzniku Československa v roce 1918. V oslavách tohoto svátku pokračovaly za první republiky především levicové politické strany (nejen komunistická, ale i sociálně demokratická a národně socialistická). Po roce 1948 se MDŽ stal součástí kalendáře každoročně oficiálně slavených svátků vedle např. 1. máje nebo Vítězného února. Zdůrazňovala se důležitost žen v „boji za mír“ a v budování socialismu, oceňovaly se nejlepší pracovnice i zasloužilé matky většího počtu dětí. Symbolem MDŽ se staly karafiáty.