Jsme doma, živí, zdraví a plní dojmů, kladných i nepříjemných. Tak se vyjadřovala více než stovka českých a slovenských vojáků navrátivších se před Vánoci z misí v Afghánistánu a v Iráku. Na nádvoří hradeckého Nového pivovaru byli včera armádou oceněni medailemi.

Velitel 5. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky v silách ISAF v afghánském Kábulu Martin Benda se vrátil plný příjemných zážitků i vzpomínek, které by raději zahnal co nejhlouběji do paměti. „Pohled na vojáky a vůbec pacienty zraněné nepřátelskou bojovou aktivitou nikdy není pěkný. I když jsem lékař a měl bych na to být zvyklý, tak se mě to emočně dost dotýkalo,“ řekl Deníku Martin Benda. Hezké vzpomínky si odváží hlavně na příkladnou spolupráci mnohonárodnostních jednotek na kábulské základně.

Zuzana Kupková, která pracovala na operačním sále kábulské polní nemocnice, nebyla s armádou v zahraničí poprvé. „Byla jsem na misích v roce 2002, 2007 a 2008, ale srdíčko jsem nechala na první. Bylo to prostě poprvé,“ uvedla. V Afghánistánu se nebála.

„Když poznáte místní obyvatele, zjistíte, že to jsou obyčejní lidé s normálními starostmi, jako my,“ prohlásila.
Přiznala však, že zažila i méně příjemné chvíle. Například při raketovém ostřelování kábulského letiště, kde byla umístěna základna.
„Na to vás žádný výcvik nepřipraví,“ uvedla.

Ani vojáci nasazení v Iráku si nemohli stěžovat na monotónní službu. „Jsou tam různá rizika, ale my jsme měli štěstí, protože bezprostředně na nás nebyl veden žádný útok,“ podělil se o zážitky velitel 5. kontingentu Armády České republiky v Iráku František Grmela. „Šok jsme zažili hned na začátku, když jsme se dozvěděli, že příslušníci irácké armády si ani nepřipouštějí, že by od nás mohli získat nějaké cenné informace. Postupně jsem sledoval, jak se to lámalo a jak jsme získávali kredit. V závěru jsme byli už odborníky, jejichž slovo platí,“ řekl. ..