Tatínek mu ji koupil, když mu bylo osm let, od té doby už u muziky zůstal. Petr Janeček pořádá v sobotu od tří hodin odpoledne tradiční již sedmé setkání harmonikářů v restauraci U Sokola.

Přijedou sem muzikanti z okolí, ale již vyhlášenou akci si nenechají ujít ani harmonikáři z Prahy, Brna, pravidelně jezdí ze Žďáru či Slaného. Janeček očekává kolem dvaceti harmonikářů, hráče na doprovodné nástroje, ale i další hosty jako imitátora Václava Faltuse, nejen milovníky kuriozit zaujme všestranný muzikant a dvojnásobný mistr světa ve hře na pilu Milan Žák z Hlinska či osmdesátiletá, původně profesionální saxofonistka. Může se zpívat i tančit, akci bude moderovat mladík David Keller, účastník televizní soutěže Talentmanie. Představí se dvojice Bohouš + Bohouš Ježkovi ze Slaného, děda a vnuk harmonikáři: „Předvádějí úžasnou hru,“ slibuje pořadatel. Dodává, že na podobných setkáních mezi sebou nedělají rozdíly amatérští a profesionální hudebníci.

Jeden nástroj

Vztah k harmonice a lidové dechové muzice Janeček neskrývá, začal jezdit po muzikantských srazech po celé republice a rozhodl se, že vyzkouší pořádání podobné akce i v Javornici. „Setkání se ujalo, takže v tom pokračuju,“ říká k již sedmému ročníku.

Za život nezničil ani jednu harmoniku: „Tu, co mi táta před čtyřiceti lety koupil, mám dodnes.“ Popisuje, že ji měl asi pouze dvakrát na ladění a nějaké generální opravě. Sám na ni hraje lidovou muziku, občas zabrousí i do country. „Záleží na tom, na jaké akci, komu, s kým hrajete, jaké tam jsou doprovodné nástroje nebo jestli sama harmonika slouží jako doprovod jiným nástrojům, v jaké společnosti nebo i generaci se pohybujete, “ vysvětluje Janeček, jak si vybírá repertoár.

Dechovka, Pink Floyd i Sabbath

Přiznává, že noty neumí. Jako dítě se chodil učit hrát k rychnovskému varhaníkovi Markovi, později k paní učitelce Marii Bláhové. Jako malého kluk, který se zároveň honil i za fotbalovou merunou, ho ale učení moc nebavilo. „Vím samozřejmě, jak noty vypadají, ale nehraju podle nich. Je nás takových amatérů hodně,“ vysvětluje. Na nějaké trénovaní nebo hraní po večerech doma nemá jako řidič z povolání čas. Při vystoupení na podobných srazech si většinou aktivně odpočine. Pokud ale hraje na akcích, jako jsou například masopusty, nachodí s patnáctikilovou harmonikou i několik kilometrů.

Nové písničky si bere do repertoáru podle odposlechu třeba z počítače, rádia. Nejraději má českou dechovkářskou klasiku, skladby od autorů Valdaufa, Vacka, Vejvody, Bláhy, Poncara. Za neoficiální hymnu Orlických hor považuje skladbu Chaloupky pod horama, ta mu je nejbližší, ale jinak má rád různé žánry: „Poslechnu si třeba i Kabáty, Pink Floyd, Black Sabbath, všechno melodické kromě techna a podobných stylů.“