Jak a s kým budete trávit Štědrý den? Dá se vůbec oddělit váš pracovní život od soukromého?
Štědrý den trávím poslední roky sám. Jsme sice jako kněží zváni naším panem vikářem do Dobrušky na štědrovečerní společnou večeři, ale mám na Štědrý den tak bohatý program, že bych to v pohodě nestihl.

Dodržujete vánoční zvyky?
Nedodržuji. Mívám stromeček a k večeři rybí polévku a kapra. Zatím jsem se ale s nikým nedomluvil, aby mi to uvařil. Dříve to dělala moje sestra, která tu bývala se mnou, ale nyní je už po smrti, a tak se někdo musí obětovat. Ale sníst bych to chtěl raději sám. Jsem už pán v letech, a tak si rád odpočinu místo chození po návštěvách. Možná budu mít i stromeček s nějakými dárky. To ale spíš počká až na návštěvu mých dcer, které přijedou během vánočních prázdnin. Byl jsem totiž vysvěcen na kněze až ve svých šedesáti třech letech.

Jak jste slavili Vánoce doma, když jste byl malý?
Oba moji rodiče byli učitelé, a tak jsme každé Vánoce byli u maminčiných rodičů v malé vesnici na Českomoravské vrchovině. Byly tam pěkné zimy. Do kostela jsme chodili do Kališť, na půlnoční ne. Bylo to tak tři čtvrtě hodiny pěšky přes les. Sněhu bylo často dospělým po kolena. Dopoledne na Štědrý den jsme se postili, že bych ale viděl zlaté prasátko, si nepamatuji. V poledne byla polévka bramboračka, ale pořádně jsme se najedli až večer. Rybí polévka, řízek z kapra a potom cukroví. Nakonec se uklidilo a šli jsme ke stromečku. Až tam v pokoji zazvonil zvoneček. Stromeček byl rozsvícený a nikdo tam. Nevěřte pak, že to neudělal Ježíšek.

Věřil jste na Ježíška? Do kdy a co pro vás znamenal?
To přesně nevím, ale protože nejsem podezíravý člověk, tak mi to jistě trvalo tak snad do deseti let. Myslím si, že v dnešní době tím, že dětem odbouráváme všechno tajemné, aby snad něčemu takovému nevěřily, tak je připravujeme o možnost rozvíjet si fantazii. Ježíšek byl pro nás především dobrý vzor k následování.

Jak se teď na Ježíška díváte?
Tak jak to bylo za mého dětství, to dnes již asi moc nejde. Dáváme si záležet na tom, aby dítě vědělo, že přece žádný Ježíšek není. Je to pro ně velká škoda. Dnes už i děti vědí, že je potřeba hlavně hodně peněz, aby měly horu dárků jako spolužáci. Myslím si, že je to systematická výchova k sobectví.

Myslíte si, že na něj ještě dnešní děti věří?
Vím, že některé ano, ale nemají to lehké a dlouho jim to nevydrží. Možná jim to i některé děti závidí, a tak se je snaží této iluze zbavit. Aby jim ta „koza taky pošla”. Rodiče pak musejí dlouze vysvětlovat, že vlastně všechno máme od Boha, i když konkrétní věc třeba od rodičů.

Jak se na období Vánoc díváte z pracovního hlediska?
Je to období velkého vypětí pro kněze, ale také radosti z toho, že si lidé přece jen lépe rozumějí.

Kdy začínáte řešit Vánoce na faře, a co všechno musíte zajistit?
Podle mé zkušenosti jsou kolem kostela lidé, kteří vědí, co mají pro přípravu vánoc udělat. Úklid kostela, příprava jesliček a zdobení, stromky do kostela a podobně. O co se však musím starat, je duchovní příprava farníků na Vánoce. Aby si uvědomili, že narození Ježíše je počátkem jeho pobytu na zemi, jehož cílem byla jeho oběť života za všechny lidské hříchy všech dob. A také jeho zmrtvýchvstání, kterým každému z nás ukázal ten nejdůležitější cíl jeho života. Aby v pohledu na tyto věci byla z naší strany upřímná vděčnost, to je úkolem adventní přípravy.

Jaký je váš názor na to, že už od října jsou Vánoce v obchodech?
Každá doba má svá božstva. Ta současná, zejména v Evropě a Americe, uctívá hlavní božstvo, kterým jsou peníze. Jim jsou mnozí ochotni přinášet obrovské oběti. Nedostatek peněz je jistě nepříjemná věc, ale jejich dostatek klid a spokojenost obvykle nepřináší. Člověk má vedle hmotných potřeb i potřeby duchovní a ty se obvykle nedají za peníze koupit. Vánoce od října je úlitba těmto moderním bohům. To nemá s člověkem nic společného.

Co je pro vás smyslem Vánoc jako pro faráře a naopak jako pro člověka?
Přiznám se, že v tom žádný rozdíl nevidím. Pokud věřím v Boha, pak máme oba stejný životní cíl, ke kterému směřujeme, a oslava Vánoc nám pomáhá, abychom si to uvědomili a něco pro to udělali. Pokud v Boha nevěřím, tak jsou Vánoce jen jakýsi relikt, který jsme zvyklí nějak prožívat. Přejeme si zdraví a štěstí, protože nic jiného než smrti nelze dosáhnout. Snad bychom si měli přát ještě od svého božstva peníze.